A co ještě o nich víme
Chování u Tygříků se stejně jako v mateřském oddíle – Pražské Dvojce – řídí takzvanými
Nepsanými zákony. Je to soubor pravidel správného chování ve smečce i na veřejnosti, která jsou zapsána jen heslem. V Nepsaných zákonech jsou zachyceny jak zásady bezpečnosti a vzájemné slušnosti, tak i naše zvyklosti a pravidla.
V družině Tygříků nemáme žádné bodování. Po vzoru Pražské Dvojky však Tygříci za různé závody získávají Rublony – naše oddílové peníze – a za ně si mohou kupovat Nálepky. Jako tyto nálepky používáme sérii obrázků s foglarovskou tématikou od Františka Ulče. Ten je maloval původně přímo pro Jestřába, později pro KPJF. Nám je pravidelně zasílal a s tímto jejich použitím u nás souhlasil.
Chování u Tygříků se stejně jako v mateřském oddíle – Pražské Dvojce – řídí takzvanými
Nepsanými zákony. Je to soubor pravidel správného chování ve smečce i na veřejnosti, která jsou zapsána jen heslem. V Nepsaných zákonech jsou zachyceny jak zásady bezpečnosti a vzájemné slušnosti, tak i naše zvyklosti a pravidla.V družině Tygříků nemáme žádné bodování. Po vzoru Pražské Dvojky však Tygříci za různé závody získávají Rublony – naše oddílové peníze – a za ně si mohou kupovat Nálepky. Jako tyto nálepky používáme sérii obrázků s foglarovskou tématikou od Františka Ulče. Ten je maloval původně přímo pro Jestřába, později pro KPJF. Nám je pravidelně zasílal a s tímto jejich použitím u nás souhlasil.
 |
 |
 |
Ve smečce existuje ale i další hodnocení. Za výjimečné činy se uděluje Žlutý kvítek. Na táboře každý týden Tygříci hodnotí sebe navzájem známkováním. Každý každému tajně přidělí známku od jedničky do trojky a získaný průměr vypovídá o oblíbenosti jednotlivých členů tábora. Obdobné hodnocení probíhalo dříve i v období. Tygříci mohli jednou měsíčně udělovat hlas tomu, koho považovali za nejlepšího. Kdo jich získal nejvíc, získal čestný titul Hasanovena.
V začátcích historie Tygříků částečně místo kroniky fungoval družinový časopis Tygřík, který obsahoval i různé zábavné (i jiné) příspěvky od členů i od vedení. Od 4. 2. 1987 do konce roku 1989 vydal Řešetlák 11 čísel tohoto časopisu. Další dvě čísla vydal ještě Virgo v roce 1990. V roce 1996 – k desátému výročí založení Tygříků – tuto tradici obnovil Long a vydal (sám) do konce roku osm čísel nového Tygříka.Další události z počátku činnosti družiny Tygříků jsou zaznamenány v knížečce Příběhy a pohádky nejen pro malé Tygříky, které napsal Řešetlák a z kterých si rádi čteme při večerních násedech na táboře či vícedenních výpravách.A je tu ještě jedna pohádka z trochu novější doby. Napsal ji pro nás Win'gu a jmenuje se Lískový keř. |
 |
Pravidelně se snažíme – pokud je po ruce někdo s kytarou – zpívat. Zpíváme oddílové písničky, které se vždy zpívaly v Pražské Dvojce. Zdeněk navíc našel a přinesl několik písniček vhodných pro vlčata a sám přímo pro Tygříky i pár písniček napsal (většinou na táboře k dlouhodobé hře).
Za zmínku ještě stojí velká sbírka čajových pytlíků a „pověšátek“. Album s nimi už se nám tak rozrostlo, že už jsme další pokračování (alespoň prozatím) vzdali. A pak snad to, že jsme jeden rok „chovali“ v klubovně zvířátko. Jmenovalo se Houštěvník smíchovský, bydlelo ve vykotlaném kusu kořenu a nikdo ho nikdy neviděl. Jen měli Tygříci povinnost na něj nezapomínat a přinést mu něco dobrého na zub (kousek sušenky, žalud, šišku, cokoliv). Pilně se nám o něj starali bráškové Padáček a Vojta, ostatní pořád zapomínali.
Tygříci udržují styky i s dalšími oddíly a lidmi. Nebudeme tu mluvit o samozřejmých vztazích s oddíly ve středisku Dvojka. Udržujeme přátelské styky se jmenovanými Kondory – 1. oddílem z Litoměřic (a několikrát jsme se účastnili Memoriálu K.H. Máchy, který pořádají), s Torontem – 10. oddílem z Mělníka (u kterých jsme se nejen účastnili Haštala, ale uspořádali i několik hezkých společných výprav), s Volným národem – 1. oddílem z Holýšova, s 1. oddílem z Vrchotových Janovic a jejich (dnes již bohužel zemřelým) vedoucím Jirem, se sedlčanským Robinem, velkým přítelem Pražské Dvojky i naším (až do jeho smrti) a v neposlední řadě s holandským skautem a přítelem českých skautů Gerrardem Waardijkem, který nás i navštívil na našem táboře u Velběh.
Nebojte se TYGŘÍKŮ – nekoušou!
oddílové písničky, které se vždy zpívaly v Pražské Dvojce. Zdeněk navíc našel a přinesl několik písniček vhodných pro vlčata a sám přímo pro Tygříky i pár písniček napsal (většinou na táboře k dlouhodobé hře).Za zmínku ještě stojí velká sbírka čajových pytlíků a „pověšátek“. Album s nimi už se nám tak rozrostlo, že už jsme další pokračování (alespoň prozatím) vzdali. A pak snad to, že jsme jeden rok „chovali“ v klubovně zvířátko. Jmenovalo se Houštěvník smíchovský, bydlelo ve vykotlaném kusu kořenu a nikdo ho nikdy neviděl. Jen měli Tygříci povinnost na něj nezapomínat a přinést mu něco dobrého na zub (kousek sušenky, žalud, šišku, cokoliv). Pilně se nám o něj starali bráškové Padáček a Vojta, ostatní pořád zapomínali.
Tygříci udržují styky i s dalšími oddíly a lidmi. Nebudeme tu mluvit o samozřejmých vztazích s oddíly ve středisku Dvojka. Udržujeme přátelské styky se jmenovanými Kondory – 1. oddílem z Litoměřic (a několikrát jsme se účastnili Memoriálu K.H. Máchy, který pořádají), s Torontem – 10. oddílem z Mělníka (u kterých jsme se nejen účastnili Haštala, ale uspořádali i několik hezkých společných výprav), s Volným národem – 1. oddílem z Holýšova, s 1. oddílem z Vrchotových Janovic a jejich (dnes již bohužel zemřelým) vedoucím Jirem, se sedlčanským Robinem, velkým přítelem Pražské Dvojky i naším (až do jeho smrti) a v neposlední řadě s holandským skautem a přítelem českých skautů Gerrardem Waardijkem, který nás i navštívil na našem táboře u Velběh.
Nebojte se TYGŘÍKŮ – nekoušou!
© 2003 