HISTORIE družiny Tygrů - Červené   sepsal Dan v roce 1986
 
    Původní historická družina Tygrů byla v oddíle založena dne 1. dubna 1927 a jejím prvním rádcem byl Karel Novotný, zvaný též STREJDA. Od 1.6.1927 převzal vedení družiny OLDA PĚTNÍK, známý pamětník starých oddílových časů, přišel ještě z bývalé „čtyřiatřicítky“. Jak napsal Jestřáb, Olda se o družinu opravdu poctivě staral, vedl vzorně družinový deník a snažil se dát družinu do pořádku. Jeho snaha byla však brzděna nespolehlivými chlapci, kteří svou nedbalostí ničili jeho námahu.
 
    A tak se družina několikrát spojila s Ostříži, pak se zase postavila na vlastní nohy, až tomuto živoření v zájmu oddílu bylo nutno udělat konec a družina byla 24. dubna 1928 zrušena!
 
    K obnovení Tygří družiny došlo až v roce 1930, v tom báječném jarním vzkříšení oddílu a záchraně jeho existence v době, kdy už nikdo nedoufal, že se udrží ve své činnosti.
    A rádcem družiny se nestal nikdo jiný, než LÁĎA VELEBIL, tento legendární vzor pro všechny další oddílové generace. Jestřáb o něm napsal: „Z Ládi - obyčejného chlapce se všemi nectnostmi - vyrostl v našem oddíle hoch neobyčejně dobrý a ušlechtilý, obětavý a do všeho nadšený. Stal se symbolem Nové Doby oddílu, byl legendárním vzorem čestného uhlazeného Chlapectví po všechna další desetiletí trvání oddílu.
    I později v oddíle vyrostli hoši, kteří se svou ušlechtilostí a nadšením Láďovi rovnali. Ale Láďa se z nich zapsal do historie oddílu nejvíce. Neboť byl prvním z nich, dodal mě svým nadšeným a vzorným chováním nové chuti do další práce a to v poslední chvíli, kdy jsem to nejvíce potřeboval.“
    V jedné Jestřábově knížce také můžeme číst: „Láďa Velebil přivedl z Vršovic sám asi šest hochů za pomoci svého kamaráda Rudy Macharta, který k nám také přistoupil, takže udělali ve Vršovicích novou naši družinu Tygrů. Přivedli také vážného a ušlechtilého Fandu Justa a pak ještě asi čtyři hochy jiné. Láďa byl duší všeho tam dole ve Vršovicích, on obíhal všechny hochy, když přišla do Vršovic nějaká spěšná oddílová zpráva, on chodil k rodičům hochů a všelicos vysvětloval, prosil za hochy, sháněl a nabádal.
    Byl ale také celým svým jednáním vzorem i všem ostatním v našem oddíle.
    Byla to opravdu taková naše pobočka ve Vršovicích, ta Tygří Láďova družina, Láďa se hned zaučoval na družinového rádce.“
    Jediný z novějších oddílových generací, kdo viděl živého Láďu Velebila, byl Vráťa Slezák, shodou okolností také pozdější rádce Tygrů! Stalo se to tak: Jednou na jaře v roce 1947 při oddílové schůzce zazvonil někdo u naší klubovny ve věži. Vráťa šel otevřít a uviděl cizího pána, který si přál mluvit s Jestřábem. Vráťa vzal neznámého do chodbičky před klubovnou a vrátil se oznámit Jestřábovi, že tam má návštěvu. Jestřáb po chvíli přišel zpět do klubovny a slavnostním hlasem se nás tázal: „Víte s kým jsem právě mluvil? S Láďou Velebilem!“
    Tato jeho zpráva vyvolala velký rozruch, nemohli jsme pochopit, proč nevzal Láďu do klubovny, abychom ho také poznali. Ale později nám to Jestřáb vysvětlil: chtěl, aby Láďa žil v našich představách stále jako chlapec, vzor ušlechtilosti, kamarádství a jiných dobrých vlastností. Kdybychom ho poznali jako dospělého muže, ztratila by tato legenda své kouzlo.
    Dům ve Vršovicích, kde Láďa bydlel, stále existuje, je to č.p. 808 na bývalé třídě Krále Jiřího (dnes tř. SNB), kdykoliv jedu okolo, vždy si vzpomenu na ty události.
 
    O dalších sedmi letech existence družiny nemám žádné písemné zprávy. Jisté je jenom to, že 5. října 1935, tedy více než před padesáti lety, vstoupil do oddílu a i k Tygrům Jumbo, který setrval v družině až do roku 1938, kdy přešel k Bobrům - do Bílé družiny (tehdejší PK) a na táboře „Ohňů“ 1939 se potom stal Jestřábovým zástupcem. Jumba přivedl do oddílu JAROMÍR CHAROUS, který byl v r.1935 i rádcem Tygrů.
 
    První zmínka je až v „indiánském“ Čigoligu z března 1938 na služební straně: KIRIM byl 13.3.1938 jmenován podrádcem Tygrů za odstupujícího KOLOUCHA, dnem 19.4.1938 byl pověřen dočasným vedením družiny za rádce DANNYHO, který pro zaměstnání nemůže rádcovat. Z tohoto oznámení se tedy dovídáme hned tři jména dalších rádců družiny.
    Následovalo významné datum 13. května 1938, kdy se slavilo čtvrtstoletí trvání oddílu za účasti mnoha současných i bývalých členů. V Čigoligu je k tomuto jubileu napsáno: „Dlouhá a pohnutá je historie našeho oddílu, vždyť trvá již pětadvacet let a v těch letech jsou zahrnuty i bouřlivé roky světové války, převrat a jiné události.“
    Začátky popisuje Sláva Bursík, tehdy ještě malý nováček: „Za chladného jarního jitra r. 1913 sešla se družina Skokanů na cestičce za Malostranskou sokolovnou, rádce Vašek Jelen nám ukázal pod kamenem ve stráni skrýš, kam bude dle potřeby dávána „pošta“ naší družiny. Tam jsme se scházeli ke schůzkám ve své první „klubovně“ pod širým nebem. Koncem prázdnin byl Vašek jmenován rádcem a když se s naší družinou spojila Charvátova družina Kamzíků, vznikl skutečný oddíl o třiceti členech!“
    V bodování za únor - březen 1938 zvítězili Tygři o 27 bodů před Vlky, 1. byl Macek, 2. Kolouch, 4. Kirim, v dubnu vyhrál Macek znovu v jednotlivcích.
    Koncem období 1937/38 měla družina sestavu: Kirim, Kolouch, Macek, Černoch, Tom, Iškuda, Stopek, Smítko, Šídlo. Z těchto chlapců znám Černocha - oddílového trubače, troubil i v Jestřábově divadelní hře (Dr. Václav Černý, CSc., zúčastňuje se nyní srazů bývalého členstva), potom Smítka, o kterém píšu později, a Šídla - MUDr. Ludvík Šváb, CSc., nyní pracovník Výzkumného ústavu psychiatrického. Je vnukem známého písničkáře a jednoho z prvních filmových herců J. Švába - Malostranského, sám byl duší všech legračních výstupů a „divadel“ v oddílu. Je i dobrým hudebníkem, hraje už přes 30 let na kytaru a banjo v Pražském dixielandu.
    O Iškudovi vím, že dobře kreslil obrázky do kronik i do Čigoliga, byl také nadšeným pyrotechnikem a přezdívku měl podle jedné komety.
    Na následujícím táboře „U Sinovíru“ se s oddílem rozloučil bývalý rádce Tygrů Danny, který nastupoval na vojnu. Jeho písničku „Ovečky bílé“, typickou pro Podkarpatskou Rus, slyšeli hoši stále slaběji, když odcházel z tábora a pomalu se vzdaloval.
    Z Tygrů byl na tomto památném táboře ještě Kirim, Macek, Šídlo, Stopek, Kolouch, Iškuda a Tom, vytvořili zde nejlepší službu, která dostala jen 4 mínusy.
 
A jak to bylo dál? Začátkem období 1938/39 byl rádcem družiny...