Po táboře „Se Sedmičkou“ začalo období 1948/49 prakticky až v říjnu, protože ve školách se v září nevyučovalo, byla epidemie obrny a mnozí gambusíni zůstali ještě na prázdninách. Uspořádali jsme jen dobrovolnou třídenní výpravu do okolí Jevan se 7 účastníky.
    V neděli 3.10.1948 bylo oficiální zahájení činnosti a Tygři se objevili v početné sestavě: rádce Red, zástupce Frantina, Vráťa, Kink, Willy, Pim, René, Jirka P. a Kid. Od 2. listopadu převzal od Reda vedení družiny FRANTINA, k Tygrům přešel také Luba Smrček zvaný Dingo, Jirka Palek dostal přezdívku Agi.
    Poprvé v období vyhrála družina bodování za listopad, už za Frantinova vedení, 3. byl Agi a 5. Dingo, oba téměř nováčci!
    V prosinci se potom v oddílu začlo opět mluvit o možnosti táboření na Slovensku, Jestřáb dokonce vypočítal, že jízda z Prahy by byla asi 650 km a poplatek za jednotlivce 1.300,- Kčs (ve staré měně). O Pribylině se ovšem ještě nevědělo, v úvahu připadala chata u Počuvadelských jezer poblíž Banské Štiavnice, kde pracoval Jestřábův klub „Čierny orol“.
    Po „černé neděli“ 12.12.1948 jsme přišli o klubovnu „Ve věži“, jejíž úpravě věnovali Tygři tolik času a námahy a museli se opět uchýlit ke „Grošáku“ na Maltézském náměstí, byla tam i smutná Vánoční nadílka 19.12.1948.
    Od 11.1.1949 převzal vedení Tygrů VRÁŤA, bohužel již poslední rádce. Sestava začátkem roku 1949 tedy byla: rádce Vráťa, zástupce Frantina, Agi, Kid, Dingo, Willy, Pim, René.
    Po zrušení družiny Vlků (byla později znovu obnovena na Sillovu paměť) se k Tygrům po delší době vrátil Káně. Byl v té době nadšeným propagátorem hodnotného džezu v oddíle, s některými hochy chodil dokonce každý týden před družinovkou na koncerty Karla Vlacha v divadle ABC. Oddílový básník Vráťa o něm napsal:
        „Káně - chlapec zasmušilý -
        při tanci je pouze čilý!
        Pro džez má jen pochopení,
        nad Vlacha prý u nás není!“
    V únoru odešel z oddílu po krátkém členství Kid pro ztrátu zájmu, jak oznámil dopisem na rozloučenou.
    Za březen se v družinovém bodování umístili Tygři 2. za Vlaštovkami, v jednotlivcích zvítězil Vráťa, Agi byl 5. K Tygrům byl přeřazen také od Vlaštovek Světýlko (moc se nazlobil Jestřába po celou dobu členství) a od Racků Míťa Milota (v dospělém věku důstojník čsl. letectva), později se stal podrádcem za Frantinu, který přešel do PK.
    Od 16. do 18. dubna 1949 se potom konala za velké účasti Tygrů první historická Velikonoční robinzonáda do Sluneční zátoky, spojená s putováním podle Želivky z Dolních Královic a návratem přes „Rejžák“ a Světlou nad Sázavou vlakem.
    Zajímavá zpráva se objevila v Čigoligu z 3.5.1948: „Červení vydali svůj časopis! Jmenuje se „Tygří stopou“ a na jeho výrobě se účastnila celá družina. Úpravou i obsahem je časopis pěkný, pestrý.“ Zda tento časopis dodnes někdo má, není bohužel známo.
    Na 8. „Boji družin“ v Tygřích džunglích 29.5.1949 získala Červená hlídka v sestavě Míťa - Agi - Světýlko - Pim 2. místo o necelý bod těsně za Zelenou.
    V červnu ztratila družina dalšího člena - René Repaský se odstěhoval do USA za svým otcem.
    K ukončení tohoto dosti nešťastného období Jestřáb napsal: „Období 1948/9, které jsme skončili, bylo jedno z nejtěžších a nejrozbouřenějších, jaké kdy naše sdružení prožilo. Ze 40 členů, se kterými jsme končili období předchozí a s nimiž jsme měli začít období nové, se nevrátilo k činnosti 10 chlapců, většinou starších, a během období odešlo pak, či bylo vyškrtnuto, nebo se odstěhovalo dalších 13 hochů. A přibyli jen tři noví! Úbytek 23 chlapců proti mizivému přírůstku pouhých tří, takový poměr u nás skutečně ještě nebyl!“
    Na následujícím prvním báječném a dobrodružném kriváňském táboře potom zvítězila Tygří služba v sestavě Vráťa - Míťa - Světýlko - Radek v dlouhodobé táborové hře „Stavba Kanadsko Pacifické železnice“, která měla 20 úseků.
    Tygři tedy vyhráli tři dlouhodobé hry! (Zlaté údolí, Yucatan a KPŽ.)
 
    Nejsmutnějším byl pro Tygry začátek období 1949/50, cituji opět Čigoligo: „Rušíme Červenou družinu! Protože počet hochů je po táboře poměrně malý a v Červené družině většina z nich má velmi malou docházku, bylo umluveno zrušení této družiny a rozdělení jejího členstva mezi dosavadní družiny Modrou a Zelenou.“
    V té době jsem už odešel na dva roky na vojnu a také Vráťa přestal pravidelně docházet, protože mým odchodem ztratil jaksi v oddíle svou základnu.
    V závěrečném hodnocení období se o tom Jestřáb ještě zmínil v Čigoligu:
    „Ze smutné a ponuré klubovny „U Grošáka“ jsme se odstěhovali v říjnu do útulné místnosti na hřišti Sokola v Radlicích a zde jsme pak udělali ostrý řez: zrušili jsme Červenou družinu a zůstaly tedy jen Modrá a Zelená!“
 
    Já sám jsem zrušení družiny vždy velmi těžce nesl a jsem proto velmi rád, že se nyní obnovila formou Tygříků kteří se hrdě hlásí k její dlouhé a slavné tradici, používají i starý družinový pokřik a mají krásnou červenou vlajku s tygří hlavou.
 
    Přeji všem Tygříkům, aby se jednou stali stejně dobrými členy oddílu, jako většina jejich předchůdců, počínaje Láďou Velebilem a konče Vráťou Slezákem. Řešetlákovi a Ikarovi děkuji za jejich obětavé vedení a přeji jim mnoho zdaru v další radostné práci s družinou.
 
K Vánoční nadílce v prosinci 1986
 
Zpátky