Boj o totem Mamutů
(DDH z 
1988)
1988)Řešetlák tuhle Dlouhodobou hru napsal již dříve - v roce 1983. S námi, Tygříky, ji pak sehrál na táboře „Lovců mamutů“. A tady je její popis tak, jak vyšel v roce 1996 v edici Táborové hry:
Úvod
... Tento rok dvojice dostávaly, podle umístění v etapě, určitý počet korálků. Kluci je střádali, aniž by zpočátku věděli, nač jim budou. Asi v polovině tábora však přijeli k táborovému ohni „pravěcí kupci“, kteří jim korálky směňovali za ústřižky zprávy. Každá dvojice měla za úkol sestavit rozstříhanou zprávu do co nejvíce použitelné podoby.
Nastalo další střádání korálků. „Kupci“, podle očekávání, se objevili ještě jednou v čase desáté etapy. Nato už většina dvojic zprávu rozluštila. Zbylým smolařům jsme dali možnost
V popisech etap tentokrát uvádím i hlediska hodnocení
Hra se nám vydařila a já vás zvu do pravěku.
|
 |
Stmívalo se. Černé kmeny stromů se pomalu propadaly do lesního ticha. Bělavá pára stoupala z údolí. Ale co to? Nad jedním místem kotliny se v páře tetelí značně tmavší sloupek dýmu. Lidé! První lidé v naší zemi.... Tábor pravěké lovecké tlupy. Tanec a křepčení. Výrazy díkůvzdání. Bojovníci Divočák a Medvěd ulovili statného losa, a tak aspoň pro příští den má tlupa zajištěno maso - základní předpoklad pro přežití v drsných podmínkách. Starý náčelník Orel povstal ze svého sedátka pokrytého kožešinami a promluvil k oběma úspěšným lovcům: „Medvěd a Divočák - stateční bojovníci tlupy - vzít obětní části losa a jít s nimi poklonit se a vzdát dík za štěstí při lovu velkého zvířete našemu mocnému Totemu Mamutů!“ Lovci svorně vykřikli nadšením. Byla to veliká pocta! Obvykle chodil k Totemu sám náčelník. Ale dlouhé období hladu a neúspěchů zapříčinilo, že tentokrát přenechal výsadu oběma lovcům. Skutečně - kam až sahala paměť starců v tlupě, střežil životy lovců a jejich rodin prastarý totem. Dva metry vysoký, pomalovaný a vyřezávaný sloup, na jehož vrcholku se bělala mamutí lebka, představoval pro kmen totéž, co oheň - nejcennější majetek. Byl to talisman i modla zároveň. Při častém kočování za zvěří a stěhování se po tábořištích nosili jej vybraní bojovníci vždy s sebou. Vztyčovali jej na klidném a ne příliš odlehlém místě poblíž nového tábora. Nejbližší okolí Totemu bylo pro nepovolané prosté bojovníky, a zvláště pro ženy, naprosté tabu - lovci naň mohli pohlédnout většinou pouze dvakrát ročně, při slavnostech Slunovratu. Přicházel večer a na nebi se zatřpytily první hvězdy. U černého stínu, vklíněného mezi kameny, stáli dva lovci. Z jejich hrdel stoupala do hvězdného nebe nesouvislá rytmická Píseň vděku. |
0. ETAPA: V TÁBOŘE PRAVĚKÉ TLUPY
V podstatě to nebyla etapa
„Oddíl se zde na táboře od nynějška nazývá kmenem, tři družiny tvoří tři rody. Vymyslete si společně každá družina název pro svůj rod a též jeho svolávací signál! Stanové dvojice se po dobu tábora nazývají lovci.“
Dále jsme účastníky hry informovali, že budou dostávat za každou odehranou etapu určitý počet korálků, ale na co jim budou, to se ještě nedozvědí
Kluci si tehdy vymysleli pro své rody docela hezké názvy - družina Kamzíků se změnila na Mamuty, Medvědi zabrousili dokonce až do druhohor a nazvali se Pterodaktylové, Rysi si pak zvolili název vskutku originální - Andrtálci!
Hra se rozjela.
==x==
Přicházely bohaté dny. Jako by se na tlupu po půl roce strádání opět usmálo štěstí! Ulovený los nebyl poslední, a začínaly už také zrát podzimní plody, které chodily sbírat hlavně ženy a nedospělé děti. Muži se věnovali lovu a těšili se, až přijde období babího léta, kdy jejich kraj snad navštíví nějaké mamutí stádo, táhnoucí od severu k jihu. Ale nedalo se na to příliš spoléhat. Velkých zvířat ubývalo. Proto náčelník Orel nařídil ženám už teď v této době připravovat zimní zásoby - sušené maso a trvanlivé lesní plody. Pro tlupu nastal čas každoročního obřadu Zkoušky dospělosti - udělováni loveckého jména. Dospívající mladíci v tlupě, kteří obřad úspěšně dokončili, získali jméno, směli se oženit - vybrat si ženu, a tím byli přijati za právoplatné členy mezi muže - lovce. Náčelník se dlouho radil s Radou starších, pak odešel k Totemu Mamutů a byl tam až do pozdního večera. Nato vyhlásil, jako každoročně, podmínky zkoušky. Následující den měla opustit tábor skupina mladíků, každý vyzbrojen pouze oštěpem, a vydat se společně na Poušť přeludů - mrtvý a téměř bezvodý kraj, vzdálený asi týden ostrého pochodu od tábořiště tlupy. Zde se hoši rozejdou na různé strany a každý v naprosté samotě stráví tři dny. Tento čas nesmí jíst ani pít. Totem Mamutů by mu měl druhý nebo třetí den seslat znamení či sen, podle kterého si nastávající lovec určí své jméno. Po této stanovené době se celá skupina opět sejde na místě, kde se rozešla, a vrátí se do tábora. Celou dobu své nepřítomnosti v tlupě, vyjma ony tři dny samoty, se každý živí pouze tím, co uloví svým oštěpem. Při návratu do tábora by se skupina také neměla vrátit bez kořisti, jinak náčelník může obřad zrušit. Dosud bezejmenní hoši se na tyto chvíle hrozně těšili, i když někteří z nich měli v sobě i trochu strachu z útrap, které je při zkoušce čekají. Co však znamená jakékoliv strádání proti možnosti být přijat mezi dospělé lovce! A tak toho dne vybral starý Orel tucet mladíků, zářících štěstím, a vyslal je na dalekou cestu. |
1. ETAPA: TALISMANY
U každého stanu měli lovci položený papírek a na něm bylo morseovkou napsáno: „Hledejte do sto metrů v okolí tábora tento
.Po nalezení talismanu se měli kluci hlásit u určeného rádce.
* Hodnotili jsme:
* Odměny v korálcích:
| Dvojice | ||||||
| 1. | 6 | 12 | 6 | |||
| 2. | 5 | 10 | 5 | |||
| 3. | 4 | 8 | 4 | |||
| 4. | 3 | 6 | 3 | |||
| 5. | 2 | 4 | 2 | |||
| 6. | 1 | 2 | 1 |
Talismany tvořily předměty, které aspoň nějak souvisely s pravěkem - kousek kosti, mušle apod., upravené tak, aby se daly nosit na krku
Etapa závisela i dost na štěstí, v kterém směru začali kluci hledat. Ovšem i na jejich postřehu a důvtipu - talismany byly dobře viditelné - nahoře ve větvích starého vyvráceného stromu.
==x==
U křišťálového pramínku vody v hlubokém kaňonu na okraji Pouště přeludů se pomalu scházeli hoši - vlastně teď už mladí lovci. Většinou jejich příchod vypadal tak, že se, zaprášení a vyčerpaní, vrhli k vodě a pili a pili a pili.... pouze dva mladíci, kterým se zdály sny o tygrech a vlcích - tedy lovci Tygr a Vlk dokázali poměrně důstojně přijít a napít se v klidu. I na nich byly však dobře znát stopy vyčerpání. Všichni se shodli na tom, že nejhorší ze všeho bylo ty tři dny nepít. Především museli zase nabrat ztracené síly. Vraceli se proto zpátky mnohem pomaleji, než když odcházeli na zkoušku mimo to neustále odbočovali na různé strany ve snaze ulovit větší kořist, kterou chtěli věnovat tlupě, jak stanovila závěrečná podmínka zkoušky. Zatím ale neměli štěstí. Stěží se nasytili sami. Brodili se potoky, přelézali skály, drali se hustým houštím, padali do roklí - a přitom se blížili stále víc a víc domů. Vpředu opatrně kráčel hbitý Rys, za ním Tygr, Vlk, Jestřáb, Blesk, Králík a další - všech dvanáct se jich vracelo - a ke spokojenosti jim vlastně scházel jen ten veliký úlovek. Škoda, že nemohou požádat o pomoc starý kmenový Totem! Přece však k nim nakonec lovecké štěstí otočilo svou bojovnou tvář. Necelý den cesty od tábořiště tlupy narazili na stopu divokého kance. Nesmírně opatrně, přitom však rychle, se pustili za ním. Během půldne se jim zvíře podařilo obklíčit v hustém křoví. Skolil jej Vlk, který ten večer tančil u ohně svůj první vítězný Tanec Přemožení. Takto se lovci zdrželi ještě asi o den, teď ale již nic nebránilo jejich vítěznému návratu do tábora. Nikdo netušil, že toto poslední malé zdržení některým z nich možná zachránilo životy... |
2. ETAPA: LOVECKÁ CESTA
Silně pohyblivá a fyzicky náročnější etapa. Kluci měli na čas proběhnout určenou trasou a splnit přitom úkoly, které je na ní čekaly.
Celý etapový okruh končil proběhnutím přes čáru, ze které se i startovalo v intervalech dvě minuty.
Kluci si pěkně „zamakali“ - zvláště vzpomínali na plížení pod provázky v potoce.
* Odměny v korálcích:
==x==
Po deseti dnech od ukončení zkoušky se skupina dvanácti mladých lovců konečně blížila ke svému táboru. Na chvilku se zastavili na kopci, odkud býval již zdaleka vidět oheň před kamennou jeskyní. Ale co to? Všude černá tma... Sbíhali - ne - téměř letěli dolů po svahu... Začínala se jich zmocňovat zlá předtucha... Těsně před tábořištěm v pásmu křovin narazil Jestřáb, který se hnal vpředu, na stopy. Pohybem ruky zastavil své druhy, aby nepošlapali terén před ním. Spolu s Tygrem pak postupoval obezřetně kupředu. Stopy nebyly vůbec maskovány - naopak, křoví bylo rozryto, jako při urputném zápase, spletité větve přelámány, a všude okolo spousta otisků bosých nohou - desítky či snad stovky stop... A tu - krve by se v nich nedořezal! Přivolávají ostatní. Zírají upřeně na jedno místo - tam, u stromu... Leží tam tělo bojovníka. S vytřeštěnýma očima a s tváří sešklebenou bolestí tu leží přibodnut oštěpem k zemi bojovník Tichá Sova. Musel jistě dlouho umírat - vyhaslé oči hleděly k nebi s tichou výčitkou... Co se tu odehrálo? Mladí lovci beze slova postupují dál. Poslední pás křovisek a stromů... Naskýtá se jim děsivý pohled. Tábor skýtá obraz dokonalé zkázy. V kalužích krve se válejí mrtvá těla lovců... Ženy i děti zmizely... Několik hyen odbíhá pomalu do křovisek. Poštěkávají nenávistně, a jen nerady opouštějí svou hostinu. V padajícím soumraku se všechno jeví tak neskutečně, jako by to byl jen děsivý sen... Bezradně všichni bloudí zničeným táborem. Soumrak zahaluje zemi a těžké mraky táhnou v překvapených a zdrcených srdcích. Až Tygr se vzchopí a rozhoduje - zítra ráno se uvidí, co dál - Jestřáb určitě zjistí vše, co bude možné za denního světla vyzkoumat o tom nenadálém přepadení... Všichni musí teď ještě víc držet při sobě a snažit se vypátrat vrahy! Vlk a Blesk rozdělávají zručně oheň pomocí potřeb ohnivce, které nalezli naštěstí netknuté pod kamenem v jeskyni. Před klenutým vchodem do dutiny jeskyně teď plápolá ohnivá hradba jako v dřívějších dobách. Je na čase. Hladové zelené a zlé oči různých velikostí tu svítí z houštin a stále jich přibývá. V nevelké vzdálenosti zazní zvuk, při kterém mladým lovcům, jejichž nervy jsou vybičovány k prasknutí, běhá mráz po těle. To sám velký Král zvířat - jeskynní lev - obchází nedaleko jeskyně a vybírá si kořist. Za osvětleným pruhem země se míhají neurčité stíny.. A mrtvola Tiché sovy nedaleko odtud v pásmu křovin už u stromu není... |
3. ETAPA: MRTVÁ OSADA
Hrála se za noci a pro ty menší znamenala určitě dost silný zážitek. Ale i starší kluci v prvním cíli etapy někdy jemně zakolísali. Bratru Žebříkovi se totiž podařilo sehnat pro tento účel imitaci lidské lebky, která byla pak „pohozena“ u prvního cíle...
Legendu jsme četli u ohně v našem
Začátek však byl už odpoledne - každá dvojice si měla ze staré plechovky vyrobit „permona“ - svítilnu. Jak se taková svítilna dělá, jsme klukům názorně předvedli.
Cesta byla označena kousky březové kůry, byly v noci velmi hezky vidět. První člen dvojice měl u sebe talisman
U misky v prvním cíli ležela ona lebka a za lebkou v patřičné vzdálenosti se dospěláci s rovery střídali v hlídání
* Hodnocení:
* Bylo dost větrné počasí, a tak naše odměny vypadaly takto:
| 1. | 12 | 18 | 6 | |||
| 2. | 10 | 15 | 5 | |||
| 3. | 8 | 12 | 4 | |||
| 4. | 6 | 9 | 3 | |||
| 5. | 4 | 6 | 2 | |||
| 6. | 2 | 3 | 1 |
Za zaznamenání ještě stojí, že si někteří kluci snad ani lebky nevšimli - viz citát malého Neználka: „Já jsem se radši kolem sebe ani moc nedíval...!“
==x==
To ráno bylo šedivé, zamračené a nevlídné. Mrtvá těla zmizela nebo z nich zůstaly jen ohlodané zbytky. Dvanáct mladíků, hořících pomstou, teď volí svého válečného náčelníka. Stává se jím hrdý Tygr. Ten už také předem vyslal stopaře Jestřába a Bleska na bedlivý výzkum okolí. Celkem snadno se jim podařilo nalézt stopu cizí tlupy, která i s kořistí a se svými zajatci odtáhla bezstarostně zpět ke svým lovištím. Díky Tygrovi a jeho rozhodnutí se všichni rychle vzchopí. Je třeba osvobodit zajaté Mamuty! Vyrazíme hned za nimi! Tak rychle to zas ale nejde. Je nutné opravit a vyrobit nové zbraně i pohřbít to, co zbylo z mrtvých. Také je sněden ulovený kanec. Tygr odchází s jeho obětními částmi požádat o pomoc kmenový Totem. Avšak na obětišti ho čeká další hrozné překvapení - také Totem je pryč! Napřed pověrčivého Tygra napadlo, že duch Totemu odešel potrestat své nepřátele, ale posléze se mu vrací zdravý přehled nad věcmi. Cizinci ho ukradli - musí Totem získat zpět, jinak je štěstí nadobro opustí! Tygr běží do tábora a všem rozčíleně sděluje tuto další nešťastnou novinu. To urychluje rozhodnutí všech - ještě dnes vyrazí na cestu! Tak začala pout' po stopách nepřítele. První a druhý den lovci téměř běželi, ničeho si nevšímajíce a s jedinou myšlenkou - dohonit cizí tlupu! Ale už třetího dne se přihlásil pocit hladu. Zanedbali úplně jakékoliv shánění potravy, zásoby z vydrancovaného tábora neměli žádné a všichni byli ještě k tomu vyčerpáni předchozí Zkouškou dospělosti. Zdálo se jim, že je štěstí opravdu opustilo. Kromě několika ryb z potoka se nikde neukázal živý tvor... Hlučný vítězný ryk i lov nepřátel zřejmě připravil okolí o všechnu zvěř. Jak by se jim teď hodily ženy se svými zkušenostmi v přípravě rostlinné potravy! Ale ty, pokud ještě žijí, bloudí s dětmi lesem v okolí tábora nebo se plouží spoutány někde daleko před nimi... Pracně si vzpomínají na řídké zkušenosti, vyhrabávají jedlé kořeny, sbírají lesní plody a neustále zkoušejí lovecké štěstí. Jejich krok začíná být malátný a stíhání nepřítele se zpomaluje... Postupně však dávají dohromady útržky svých dětských zážitků ze sběru plodin a při přípravách různých jídel... A tak nemuseli přerušit pronásledování, protože se přece jenom dokázali jakž takž nasytit... |
4. ETAPA: NAJEZ SE, JAK UMÍŠ
Stala se populární tím, že se v ní někteří „plantážníci“ vysloveně nacpali, a ještě pak za to dostali odměnu v korálcích...
Dvojice kluků měly za úkol připravit si pro sebe oběd. Na lavici před kuchyní jsme vyložili suroviny, ze kterých si dvojice mohla cokoli na jídlo pro sebe vybrat. Oběd musel být uvařen na volném ohni, který si každá dvojice na vyhrazeném místě sama rozdělala. Po uvaření musela též vzorně zamaskovat ohniště.
* Hodnocení:
* Odměny:
| 1. | 12 | 12 | ||
| 2. | 10 | 10 | ||
| 3. | 8 | 8 | ||
| 4. | 6 | 6 | ||
| 5. | 4 | 4 | ||
| 6. | 2 | 2 |
Měli jsme radost z toho, jak dobře si některé dvojice jídlo připravily. A všechna jídla byla poživatelná!
==x==
Až v předhůří Bílých skal, nejvzdálenějšího pohoří, kam se za svých toulek s tlupou dostali, se lovcům konečně podařilo ulovit maso - několik horských kozorohů. Tím zmizel hlad a všem se zlepšila i nálada. Také podle stop táhnoucího nepřítele poznávali, že se k němu přece jenom přiblížili. Jestřáb odhadoval, že cizinci se svými zajatci jsou před nimi pouhé dva dny cesty. Jednoho dne učinil v Bílých skalách nečekaný a významný objev Králík. Tento lovec se právě hnal za kozorohem, který mu zmizel v úzké roklině. Králík zajásal - zdálo se, že roklina je slepá a že tedy má kořist už jistou. Opatrně a ve střehu postupoval kupředu, až se přiblížil ke dnu jakési uzavřené nálevkovité prohlubně. Na jejím dně stálo strachem a hrůzou zježené zvíře, které marně hledalo cestu k úniku. V nejvyšším zoufalství kozoroh najednou prudce vyrazil přímo proti Králíkovi, porazil jej a prosmýkl se okolo něho. Než si rozzlobený lovec uvědomil, že mu kořist uniká, nebylo po zvířeti ani památky. Králík popadl kámen a mrštil jím, ovšem marně, ve směru, kde tušil unikající kořist. Zvedl druhý kámen, ale pak si to rozmyslel a upustil jej zpět na zem. Mrzutě se obrátil a chtěl vylézt ven, když si uvědomil, že má ruku, ve které držel oba kameny, nepříjemně lepkavou. Olízl si prsty - a až sebou trhl, jak byl překvapen! Prsty byly slané! Nevěřícně zvedl se země několik úštěpů - opravdu! Byla to sůl - tatáž sůl, za kterou jejich tlupa každoročně draze platila potulným družinám obchodníků kožešinami, pazourky a někdy i některou z dívek, pokud se kupci zalíbila... Byla to vzácná pochoutka, a on, Králík, ji teď objevil tady, v Bílých skalách! Juchů! Sebral pár kamínků, vylezl z nálevky a spěchal k ostatním. Cestu k ložisku pečlivě označil, aby je mohl on nebo ostatní z jeho tlupy kdykoliv najít. Na nešťastnou příhodu s lovením kozoroha dávno zapomněl. Posolené maso chutnalo lovcům výborně. A v hlavě moudrého Tygra začal klíčit báječný plán... |
5. ETAPA: LOŽISKO SOLI
Připravili jsme si igelitové sáčky, naplněné pískem, dále také malé pytlíky s větším či menším množstvím soli. Do písku v sáčku jsme dali jeden, někdy i dva pytlíky se solí, do některého nic. Tato „ložiska“ jsme předem zakopali a zamaskovali v určeném terénu
Klukům jsme dali dvě hodiny na to, aby ve vymezeném území hledali ložiska soli.
* Hodnocení bylo jasné - která dvojice najde dohromady víc pytlíků se solí.
* Odměna:
Etapa měla zvláštní pointu - další dva dny se totiž u nás na táboře nesolilo. Pouze dospěláci si solili z kuchyňských zásob, lovci využívali zase zásoby své. Dvojice více úspěšné v hledání mohly v tomto případě s neúspěšnými obchodovat a směňovat sůl za korálky. Na konci druhého neslaného dne na našem táboře k takovým směnám skutečně docházelo!
==x==
Během několika dalších dnů se naši lovci přiblížili ke tlupě nepřátel na pouhých pět hodin cesty. Poznával to stopař Jestřáb z neklamných známek - ostré okraje stop v sypké půdě, čerstvě odlomená větev, slehlá stébla trsů trávy... Blížil se však rychle konec dne, a tak mladíci, přestože hořící napětím, nakonec nemohli dále pokračovat ve stíhání. Přebrodili horský potok a Tygr vyhlédl kamenitý dolík s velkým převisem. Východ z dolíku směřoval na opačnou stranu, než kudy se ubírali, a to bylo velmi výhodné. Jejich noční ohňovou hradbu tak určitě nezahlédne teď už tak blízký nepřítel. Nejdříve lovci ukryli na suché místo pod převis vzácné valouny soli, které s sebou na Tygrův příkaz nesli, a začali si upravovat provizorní kamenitá lůžka, vystlaná několika málo kožešinami zvířat, která cestou ulovili. Ohnivec Vlk zatím vytvořil v ústí dolíku kamenný podlouhlý ovál, nasbíral spolu s několika dalšími druhy hromadu silných i slabších větví a chystal se zapálit ochrannou hradbu. Odpočívající lovci byli vyrušeni náhlým rozčíleným zakňučením. Všichni sebou trhli a sledují ohnivce, jak opět a opět přerovnává na rozložené kožešině své potřeby. Chybí smolná borová podložka! Valem se stmívá - kde teď najít smolnou větev borovice? Zoufalý Vlk vyběhl z dolíku. Než se lovci vzpamatovali, zmizel mezi skalami. Tygr se rozhlédl okolo sebe. Všude jenom smrky, jedle a modříny.. To je tedy neštěstí... A i kdyby zde rostly borovice, jen některé mají vhodné větve či kmen, a to ještě pouze část, zvanou smolnička, která je pro ohnivce nepostradatelná při rozdělávání ohně! Tygr vysílá další dva mladíky, aby pátrali v okolí. Na krajinu padá rychlý podzimní soumrak. Dnešní noc bude bez ohně studená a nebezpečná. V Bílých skalách žije mnoho jeskynních medvědů, při cestě často naráželi na jejich stopy. Zbylí lovci stavějí kamennou zídku - mají tak alespoň částečný pocit bezpečí. Oba pátrači se bezvýsledně vracejí zpět. Vlk je stále pryč... Tu však Tygr, starostlivě vyhlížející z dolíku, zahlédne světlo. Bezpochyby - hořící pochodeň! Blíží se, poskakuje po břehu potoka, tekoucího pod dolíkem mezi skalami. Žbluňk - světlo zablikalo - ale ne, hoří! Vlk se vrátil! Zmáčený a potlučený ohnivec stanul před připravenou hranicí, překvapivě ji však nezapálil, odsunul stranou jen několik větví. Už hoří malý ohníček. Pak teprve ze sebe vypravil do dychtivých obličejů okolo sebe důležité sdělení: „Nepřítel - jmenovat se Nosorožci - nedaleko odtud - zajatci - Totem - náčelník Orel mezi nimi - dívky volné - přinést Vlkovi oheň - už nikdy neztratit smolničku...“ |
6. ETAPA: POZOR NA OHEŇ
Na jedné straně potoka jsme předem rozdělali malý oheň, tak, aby vzniklo co nejvíce žhavých uhlíků. Na druhém břehu potoka jsme zabodávali do země dvojice klacíků, mezi nimiž byl napnut ve stejné výšce provázek. Upravili jsme mezi klacíky ještě malé ohnišťátko, a etapa mohla začít.
Každá dvojice musela přenést, pouze s pomocí přírodních materiálů, na druhou stranu potoka několik žhavých uhlíků a mezi vybranou dvojicí klacíků z nich rozfoukat ohníček. Palivo si sbírají průběžně okolo. Úkol pro ně skončil ve chvíli, kdy byl jejich oheň tak vysoký, že byl napjatý provázek přepálen.
* Odměny v korálcích:
Tuto etapu jsme dodatečně u nás na táboře nazvali „krvavou“ - jak totiž kluci pospíchali, aby měli co nejdříve drobné třísky na rozfoukání ohníčku, řízlo se jich několik nožem do prstu...
==x==
Válečná výprava Nosorožců konečně dospěla do svého tábořiště, kde byla očekávána jásajícími ženami a dětmi. Kořist byla bohatá. Třicet nepřátelských talismanů, dvacet dívek, které posílí rod, množství kožešin a zásob, podivný pomalovaný kůl, u kterého svedli nejzuřivější bitku, a deset zajatců v čele s náčelníkem Orlem. Ti byli k smrti vyčerpáni a stěží se drželi na nohou. Prokletý budiž den jejich prohry! Teď je čeká pomalé nelidské mučení na nepřítelově Slavnosti Vítězství. Jejich dívky a ženy nemají sice pouta, ale nesmějí se k nim přiblížit... Po jejich smrti jim stejně nic jiného nezbude, než aby se smířily s muži nové tlupy. Tak to chodilo odedávna - Orel sám měl ženu, ukořistěnou cizímu kmeni... Ženy by samy zimu nepřežily, i kdyby se nějakou nepravděpodobnou náhodou dostaly na svobodu... Kdyby aspoň neměli ten děsný hlad! To se však mělo brzy změnit. Rys - náčelník Nosorožců nechtěl mít na Slavnosti Vítězství při mučení vychrtlé umírající kostry, to by zmenšilo lesk jeho výhry! Chtěl mít u mučednických kůlů statečné nepřátelské bojovníky, nad kterými on a jeho lid zvítězili pouze díky ještě větší statečnosti! A tak od příchodu na tábořiště dostávali zajatci pravidelně najíst, mohli si dokonce občas jít pod dozorem nalovit ryby či nachytat raky do blízkého potoka. Rys jim dokonce nabídl, Ale i za tohoto stavu se do myslí spoutaných zajatců přece jen začal vkrádat stín naděje. Náčelník Orel často přemítal o osudu mladíků, vyslaných na Zkoušku dospělosti. V noci spal jen na půl oka, čekaje na trojí zahoukání výra - svolávací lovecký signál tlupy. Jednoho večera se dočkal... |
7. ETAPA: POTRAVA PRO ZAJATCE
Kratičká etapa pro oddych a zábavu.
V určitém, přesně označeném úseku potoka jsme ukryli porůznu asi třicet vajec, uvařených na tvrdo. „Lovci“ měli půl hodiny na to, aby „lovili raky“. Co našli, bylo jejich - etapu jsme hráli v době odpolední svačiny.
* Hodnocení: Která z dvojic lovců najde dohromady nejvíc vajec.
* Odměna: Za každé nalezené vejce 2 korálky.
Doporučuji pro tuto etapu, aby měli kluci na nohou tenisky. V Čechách bohužel jeden nikdy neví, na co může ve vodě šlápnout!
==x==
Tábor Nosorožců kypí vzrušením. Orel a dva jeho spoluzajatci v noci zmizeli! Náčelník Rys i celá Rada starších vrtí hlavou - byli přece pevně svázáni a celou noc hlídáni jako ostatní! Hned ráno vyráží sedmičlenná skupina nejlepších stopařů tlupy za uprchlíky. V táboře zatím řeší Rada starších nastalý problém: Mají připravovat dále Slavnost Vítězství nebo zajaté muže raději jednoduše pozabíjet? Rozhodují se vyčkat na nepochybně úspěšný návrat stíhací čety. Cizí lovci se v této krajině nevyznají a jsou jenom tři. Až budou zajatci opět všichni pohromadě, vynesou rozsudek. Okolo poledního se náhle v táboře objevuje cizí družina. Jedná se zřejmě o kupce, i když se Rysovi příliš nezdá jejich mladý věk. Jsou také velice střídmě oblečeni; ač je v této podzimní době až nezvyklé vedro, přesto i to působí podezřele... Všechny Rysovy pochybnosti však utlumil skvostný dar kupecké družiny - valounek vzácné soli. Rys je unesen a vyhrazuje kupcům ta nejlepší místa v jeskyni. Ti však s díky odmítají. Uloží se prý raději venku pod stromy, jak jsou zvyklí... Odpoledne začíná obchodní jednání. Kupcům se zřejmě nedostává zásob, a tak za pět valounků soli získávají téměř všechno, co Nosorožci ukořistili při válečné výpravě. Mladíci požadují i tři ze zajatých dívek; po zdlouhavém smlouvání získávají pouze dvě, neboť třetí z nich - Veverka - se velice líbí samotnému Rysovi. Dále tedy nenaléhají a končí obchod. Za dvě dívky a talismany zajatců získává tlupa Nosorožců další valounek. Rada starších je s obchodem spokojena a kupci zřejmě také. Není důvod k nepřátelství, a ani přílišná starost kupců o jejich izolaci a bezpečnost při spánku Rysa nezarazí. Však se náčelník, když viděl to kupecké solné bohatství, zabýval zprvu i myšlenkou na jejich potření, uvědomil si však, že nemusejí být sami a mohou být jen předsunutou družinou větší kupecké výpravy. Proto od svých černých myšlenek upustil... Zvečera však náhodou Rys zahlédne, jak několik kupců dělá podivné posuňky a znamení směrem k zajatcům. Znovu v něm klíčí pocit, že tu něco nehraje. „Na noc musím zesílit hlídky“, pomyslí si mrzutě. Přichází už opravdu večer a Rys na své předsevzetí málem zapomíná. Zajatá dívka Veverka jako by odhodila svou lhostejnost a nezájem - vysílá k Rysovi obdivné pohledy a je náhle velice milá. Rys je teď rád, že jí kupcům přece jen neprodal. Padající noc zastihla tábor, chystající se k spánku. Na klenbě oblohy svítí hvězdy, od věků moudré a tiché... |
8. ETAPA: DOMLUVA BEZE SLOV
Na papíru máme, my dospěláci, napsána a pořadově očíslována česká přísloví
Na určeném přesně vymezeném území pak poschováváme papírky s čísly. Všichni najednou pak hledají - každý chlapec najde a vezme si pouze jeden lístek.
Odpoledne pak začíná vlastní etapa.
Shromážděné hrající dvojice jsou od sebe odděleny. Každý jednotlivec pak dostane ke svému číslu určené přísloví. Úkolem je předvést svému spoluhráči z dvojice pantomimu, o jaké přísloví se jedná. Druhý z dvojice musí co nejdříve uhodnout, co je to za přísloví!
* Hodnocení:
* Odměna:
| 1. | 6 | 12 | ||
| 2. | 5 | 10 | ||
| 3. | 4 | 8 | ||
| 4. | 3 | 6 | ||
| 5. | 2 | 4 | ||
| 6. | 1 | 2 |
Při této etapě bývá spousta legrace. Ostatní kluci mohou samozřejmě přihlížet výkonům svých kamarádů - na začátek vybereme tedy zdatnou dvojici, která se „vyzná“.
==x==
Zajatým Mamutům přeběhl po zádech studený mráz strachu, když v táboře spatřili mladíky ze své tlupy coby „kupce“. Byla to vskutku odvážná a nebezpečná hra - o to nebezpečnější, že se tu noc podařilo náčelníku Orlovi a dvěma bojovníkům, kteří mu byli nejblíž, s pomocí tří mladých lovců zbavit se pout a utéci. Přímo před nosem podřimující hlídky! Druhý vzdálenější strážce je však zahlédl a ztropil poplach... Zbylým zajatcům utáhli kožená pouta tak, že se nemohli téměř pohnout. Ale snad při nich jejich pokořený Totem bude stát i nadále! Blesk a Tygr, procházející se coby „kupci“ táborem, jim druhý den večer posílají rukama, ústy a pohyby těla toto sdělení: „Orel i další dva lovci v bezpečí - zajali jsme stopaře - v noci zmizíme - zatím nic nepodnikejte - myslete na Totem!“ Tohle všechno tedy ví sedm zajatých Mamutů, přece jsou však neuklidněni. Chybí mezi nimi Orlova klidná a pokojná tvář, chybí autorita náčelníka... V noci se bojovník Medvěd bezmyšlenkovitě rozhoduje: Nebude čekat, až ho rozzuření Nosorožci zabijí či umučí! Orel s těmi mladíčky přece nemohou vymyslet takový plán, aby se i jim dostalo svobody! Medvěd usilovně odírá pouta na rukou o ostrý výčnělek skály. Ostatní lovci mu tichým mručením dávají najevo svůj nesouhlas s jeho počínáním. Nevšímá si jich. Konečně má ruce a vzápětí i nohy volné! Je zamračená podzimní noc. Potom se však vyjasní a nebe zazáří spoustou hvězd. Za nízkým skaliskem na samém okraji tábora jsou vidět nezřetelné siluety ležících postav „kupců“. A náhle, než bys mrkl okem, jsou pryč, jako by se rozplynuly v poryvech větru... V tu chvíli vyskakuje i Medvěd, ale stačí těžkopádně doběhnout jen k pásmu křovin. Tady se proti němu překvapivě vztyčují dvě postavy - Rys na zesílenou tajnou hlídku přece jen nezapomněl! Bojují spolu jen velmi krátce. Ještě před chvílí krutě spoutaný ztuhlý Medvěd se v podstatě ani nezmůže na vážnější obranu či dokonce útěk. Odvádějí ho před náčelníka Rysa. Strašné zaječení! Díky souboji s Medvědem hlídka teprve teď objevila útěk družiny „kupců“! Jsou už z doslechu - na pronásledování v noci raději ani nemyslet! Ještě by Rysovi bojovníci upadli do léčky...x Náčelník Nosorožců je rozlícen. Přistupuje k zachmuřenému a již opět svázanému Medvědovi s napřaženým oštěpem a nohou ho sráží k zemi: „Mluv! Kdo to byl a jak mnoho je jich celkem? Co se tady vůbec děje? Tak mluv!“ Medvěd mlčí a hledí nebojácně na svou smrt v náčelníkových rukou. Ale ne - nebude tak rychlá! Za mrazivě pravidelného zvuku obřadního bubínku se k němu blíží šaman s hořící pochodní... Po chvíli hrozného utrpení ztrácí Medvěd vědomí. Polomrtvý a zmučený je hozen zpět k zajatcům. Mamuti i Nosorožci byli překvapeni jeho statečností - tím, že neprozradil ani slůvko, napravil svou chybu. „Zítra večer při úplňku všichni zemřete!“ zní ortel náčelníka Rysa. |
9. ETAPA: MLČENÍ JE ZNAK BOJOVNÍKA
Tato etapa je vlastně přípravou na jednu ze tří zkoušek Orlích per. Spočívá prostě v tom, jak dlouho vydrží lovec mlčet. Podmínky jsou stejné jako u zkoušky Orlího pera - tj. nesmí ústy či nosem vydat žádný zvuk.
Na dané znamení, po přečtení legendy, začali tedy všichni účastníci hry mlčet. Jenom dospěláci a roveři samozřejmě mluvili dál. Nad táborem se sklenulo zvláštní nepřirozené ticho...
* Hodnocení: Za každou dokončenou půlhodinu mlčení jeden korálek
Při této „mlčící“ etapě nenecháme chlapce bloumat po táboře. Je nutno je všechny nějak zaměstnat. Měli by si vyrobit pomocí sekery, nože, popřípadě provazu a přírodních materiálů nástroj ke kopání - budou ho potřebovat při závěrečné etapě. Kvalita těchto výrobků by měla být také předem prakticky ověřena.
Služba by při této etapě samozřejmě plnila především své povinnosti a nástroje by si vyrobila dodatečně.
==x==
Nový den zastihuje tábor Nosorožců neklidný a velmi přísně střežený. Rys dává hned ráno přivázat zbylých sedm zajatců k mučednickým kůlům. Celý horký den se tam budou opékat v pražícím slunci, nikdo jim nesmí podat ani doušek vody... Stojí u nich stráž, která má za úkol při sebemenším náznaku přepadení tábora zajatce pozabíjet. Rada starších chce nejprve vyslat za uprchlými „kupci“ další trestnou výpravu, avšak překvapivě od tohoto úmyslu upouští. Dlouhá nepřítomnost sedmi lovců, kteří se vydali stíhat Orla a další dva uprchlé Mamuty, zdá se už víc než podezřelá... Nic se neděje, a tak odpoledne se vrací do tábora Nosorožců přece jen trochu klidu. Několik lovců v samé blízkosti ležení dokonce ulovilo rychlonohého jelena - jeho chutné maso mají všichni rádi. Rys dostává hned lepší náladu. Zajatci u kůlů na jeho pokyn dostávají napít, vysílený a blouznící Medvěd je dokonce na krátkou dobu zbaven pout a odnesen do stínu jeskyně. „Snad se“, doufá Rys, „do večera vrátí i ta sedmičlenná skupina stopařů a přivede tři uprchlíky!“ Rys prochází tábořištěm a jeho pohled se opět setkává s velkýma hnědýma očima Veverky. Zdá se mu, že si dívka již přivyká na jeho lid; teď mu pohnutě děkuje za milosrdenství, projevené k zajatcům. „Pro tvoje oči, dívko, bych ty lovce snad ani neměl zabíjet...“ pomyslí si náčelník, ale hned na tuto pošetilou myšlenku zapomíná a hledí opět na Veverku. Zdá se mu, jako by se usmívala jen na něho a pro něho... Jeden krátký posunek... Rys bere dívku za ruku a houštiny okolo jeskyně je pohlcují. Stále dál od tábora, z dosahu slyšitelnosti, vede Veverka s trochou smutku v srdci svého obdivovatele. Proč jen to není Mamut?! Škoda, že je to nepřítel... Veverka se rychle vzpamatuje a začne se na Rysa škádlivě smát. Letmo se dotýká jeho tváří, zlehka ho tahá za vlasy, ale ve chvíli, kdy se ji snaží uzavřít v náručí, vyklouzne mu jako úhoř a utíká s veselým smíchem dál a dál po lesních stezkách... Na okraji mýtiny prohřáté sluncem ji Rys konečně dostihuje. Padá s dívkou do trávy, skloní se nad ni - ale v tom strne úlekem! Jeho bystrému sluchu neuniklo jemné zapraskání v křoví a rychlé kroky po trávě mýtiny. Odstrkuje Veverku, vyskakuje - ale v ten okamžik se na něho vrhá hlouček cizích mladíků... S pevně svázanýma rukama vyhledává pohledem Veverku, která rozpačitě a smutně klopí oči. Potom se však střetává s chladným výrazem tváře náčelníka Orla... Kopancem ho donutí k chůzi... |
10. ETAPA: PAST
Dvojice mají za úkol vymyslet a realizovat nějakou past na vedoucího
Součástí úkolu je také nějak vedoucího do pasti vylákat
Dvojice kluků mají na tuto poslední soutěžní etapu celý den - od snídaně do večerky.
* Hodnocení: Hodnotí vedoucí
* Odměna:
| 1. | 18 | 18 | ||
| 2. | 15 | 15 | ||
| 3. | 12 | 12 | ||
| 4. | 9 | 9 | ||
| 5. | 6 | 6 | ||
| 6. | 3 | 3 |
Etapa se nám zdařila a já jsem zůstal zdráv, ač jsem měl celý den jemné obavy z lovecké vynalézavosti.
Nejlepší past - dvojice mne „vylákala“ na procházku do lesa. U malého pařezu mezi stromy se sklonili a volali na mne, že objevili nějakého brouka. Když jsem se sklonil k pařezu také, náhle se z vedlejšího stromu uvolnila smyčka, spadla mi na krk, jeden člen dvojice přeťal sekerou vtipně zamaskované lano, přidržující ohnutý stromek. Ten se narovnal a mne smyčka „přikurtovala“ za krk ke kmeni. „Vyšlo to líp, než jsme čekali“, poznamenal jeden z lovců...
==x==
Odpolední vcelku poklidný ruch v táboře Nosorožců rázem umlká, když se z houští ozve krátký přerývavý výkřik - upozornění hlídky na příchod cizího vyjednávače.
Před Radou starších se objevuje sebevědomý Tygr, držící v rukou zelenou smrkovou větévku - znamení nedotknutelnosti mírového posla. Se stále rostoucím úžasem slyší Rada z jeho úst toto sdělení: „Přepadli jste věrolomně své sousedy Mamuty a pobili mnoho jejich věrných bojovníků! Ukradli jste naší tlupě posvátný kmenový Totem! Sebrali jste všechny zásoby! Odvlekli jste dvacet dívek a deset statečných lovců kmene! Chtěli jste bojovníky Mamutů krutě mučit! Poslyšte vzkaz našeho náčelníka Orla: V naší moci je sedm vašich nejlepších stopařů, před chvílí jsme zajali dokonce Vašeho náčelníka Rysa! Také tyto naše zajatce čeká krutý osud, Navrhujeme, aby se Rada starších Nosorožců zaručila Posvátným obřadem Dohody za věčný mír mezi námi! Nechte volně odejít naše dívky, propusťte zbylé zajatce! My dáme také svobodu vašim stopařům a náčelníkovi... Vraťte ukradený Totem! Přinesl vám jen neštěstí a bude se vám dále mstít, jestliže odmítnete náš návrh! Přepadli jste jen část našeho kmene - Náčelník Orel vyzývá Radu starších Nosorožců, aby uvážila moudře tyto věci a rozhodla se. Až doputuje slunce nad vaši jeskyni, přijde posel Tygr pro odpověď!“ Zpráva a poselství působí na Radu jako blesk z čistého nebe. Jak mohl Rys tak náhle upadnout do zajetí? A jak početní jsou tedy vlastně Mamuti? Vzdálené mohutné troubení mamutího stáda táhnoucího před zimou k jihu jako by dotvrzovalo poslův vzkaz... Opřena o skálu, výhružně se tu šklebí i mamutí lebka na vyschlém pomalovaném kůlu... Sluneční Želva pomalu dolézá nad jeskyni tlupy. Rada starších přijala rozhodnutí a očekává posla. Přicházející Tygr dostává obřadně ještě jednu smrkovou větévku - znamení, že mír bude ujednán. Zanedlouho před jeskyni přicházejí dva Mamuti a mezi nimi zamračený Rys, kterému byla zatím sňata pouta. Vedle něho kráčí Orel a z druhé strany Tygr. Teprve po vdechnutí Obřadního Kouře Dohody si Orel v duchu oddechne. Ujednání tím dostalo platnost, je tedy aspoň pro tuto chvíli míněno vážně a dá se mu věřit. Padají pouta zajatých Mamutů, z lesa vycházejí smutní a pokoření stopaři Nosorožců. Za nimi zbytek „kupecké“ družiny Mamutů a dva již dříve osvobození lovci. Mladíci v čele s Tygrem, kteří tak velkolepě složili ještě jednu nečekanou Zkoušku dospělosti, zdvíhají na ramena svůj Totem. Bude opět stát u jejich tábořiště a chránit tlupu před neštěstím a hladem. Poslední Mamuti se ztrácejí v křovinách, jen Veverka a starý náčelník Orel zůstávají ještě před jeskyní. Orel přistupuje k Rysovi a dívá se zkoumavě do jeho smutné tváře. Potom mávne rukou okolo sebe - místa dost pro obě tlupy! A dodá tiše: „Nezlobit se na Veverku. Ona být dcera Mamutů, teď však mít ráda i Nosorožce za moudré rozhodnutí. Zůstat s Rysem?“ Mladý náčelník Nosorožců je překvapen. Toto přátelské gesto určitě nečekal... Zadívá se na Veverku, pak do pevných očí vrásčitého Orla a kývne rychle hlavou na znamení souhlasu. Jeho zrak se opět střetne s obličejem uzardělé Veverky. Rys je šťasten... Jeden pevný stisk ruky a také Orel odchází. Cítí, že teprve teď bude mít malá tlupa Mamutů zajištěno bezpečí. Rozloučil se totiž právě s Rysem - ne už s poraženým smutným náčelníkem, ale s vděčným přítelem. Orel mizí za svými druhy v pásmu křovin a vzápětí zaniká i nepatrný šelest jeho kroků... Černý prales se odmlčel. Trampoty i štěstí dvounohých bytostí u jeho zelených stěn jsou mu lhostejné. Je jako sám čas... Brzy přijde večerní mlha a zahalí pravěkou krajinu do závoje zapomnění... KONEC |
ZÁVĚREČNÁ ETAPA: VÍTĚZSTVÍ
4. oddílový tábor se chýlil ke konci. U táborového ohně se večer podruhé objevili „pravěcí kupci“. Té noci pak téměř v každém stanu měli kluci před sebou tuto rozluštěnou sestavenou zprávu:
VYDEJ SE NA CESTU NA ZÁPADNÍM SVAHU. PO NÍ SEJDEŠ DO ÚDOLÍ A PODÉL VODY, TEKOUCÍ Z NAŠEHO TÁBORA, DOJDEŠ K LÁVCE, ZA NÍŽ JE TOTEM, KTERÝ SKRÝVÁ SVÉ TAJEMSTVÍ! KOPEJ POUZE SVÝM NÁSTROJEM, SIC HO ROZHNĚVÁŠ!
A pak se v následující tmavé noci vydávaly dvojice na svou cestu. Každá byla vybavena jednou baterkou, kterou ale měla okamžitě zhasnout, jakmile dojde k lávce přes potok.
Na konci cesty v lesním zákoutí čekal lovce totem
Abychom zvýšili účinek scény, zvláště pro menší lovce, důmyslnou soustavou vlasců jsme docilovali toho, že v okamžiku, kdy se ruka vztahovala po lístku, zaklapala lebka dolní čelistí.
Ceny tvořily velmi pěkně provedené náramky a ozdoby v pravěkém stylu
Tím tedy hra skončila. Totem jsme přepravili do naší pražské klubovny, kde nám bude ještě dlouho připomínat zážitky ze 4. oddílového Tábora Hledačů Totemu.
Nemám dnes na závěr vzletná slova - snad postačí pevný stisk ruky a to, co my všichni vespolek cítíme...
