Zpět  PŘÍBĚHY A POHÁDKY nejen pro malé Tygříky Předchozí
stranaDalší
stranaObsahZavřít
8
 
    To jednou šlapou Tygříci po silnici a smě-
 řují k blízké autobusové zastávce. Zbynda a
 Hadži - moji pomocníci - jsou zabráni do váž-
 ného rozhovoru, ve kterém se blýskají tajemná
 počítačová spojení, obvody, čipy a viry. Slu-
 níčko hřeje a my litujeme, že se zase končí
 další výprava. Ale čekal na nás ještě jeden
 nečekaný zážitek.
    Ze dvorku přízemního stavení, už blízko
 zastávky, se ozývá křik a láteření. Nějaká pa-
 ní se tam marně snaží zahnat kozu, která jí
 utekla z chlívku, zase zpátky dovnitř. Zbyndo-
 vi v tu chvíli zablýskají brejličky, hrdě vyp-
 ne hruď /na rozdíl ode mne má co vypínat/ a
 okamžitě se rozhoduje té ubohé paní pomoci.
    Přeskočí plot jako Tarzan - i když ten si
 obvykle při tom netrhá kraťasy - a vysvětluje
 účel své nenadálé návštěvy. Překvapená paní
 radostně přikyvuje.
    A tak Zbynda začíná běhat sem tam za kozou,
 kterou se snaží přimět, aby už konečně opusti-
 la dvorek. Koze se ale zřetelně nechce.
    Na tomto místě je nutné ctěnému čtenářstvu
 připomenout Zbyndův vztah ke psům. On totiž,
 ač chlap jako hora, se psů od malička děsně
9
 
 
bojí. Co bojí - prchá okamžitě z jejich dosahu!
Bojí se všech psů bez rozdílu - bernardýna ne-
bo dogy stejně jako trpasličího jezevčíka či
pokojového pudla. Onehdy mně Zbynda na tábořiš-
ti skočil při jedné hře doslova do náruče, když
uviděl nedaleko pána s okolo pobíhající dobro-
srdečnou kólií! Pán si musel kólii připnout na
řemínek a obejít nás obloukem - teprve pak Zbyn-
da opustil s mnoha omluvami mou chvějící se ná-
ruč.
   Jistě si teď dovedete představit Zbyndovu
hrůzu, když při marném zahánění kozy do chlív-
ka náhle zaslechl slova té hodné paní: "Už
jsem vám pustila na pomoc našeho Broka!"
   "Co - cože?" vyjekl Zbynda a vyrazil po dvo-
ře strašlivou rychlostí. Koza vyjekla a přida-
la rovněž.
   Naskytla se nám zajímavá podívaná. Do koleč-
ka za sebou po dvoře běželi - napřed koza, me-
čící strachy, potom Zbynda, ječící hrůzou a pak
ňafající chlupatý venkovský oříšek! Váleli jsme
se za plotem smíchy.
   Najednou Zbynda vklouzl do chlívka a zabou-
chl za sebou dveře. Zvláštní - v tu chvíli se
obě zvířata zastavila, neboť se zřejmě stalo
něco pro ně neočekávaného. Paní hbitě přisko-
čila, chytla kozu kolem krku a pravila dojatě: