24

   Vypravili jsme se s družinou na tábořiště
"Ještěrčí jámy". Bylo zrovna takové sychravé
počasí a Velbloudovi i Sýkorovi rodiče se tvá-
řili velmi starostlivě. Připadalo mně, že mají
o čistotu svých kluků přehnané obavy - ale oni
je moc dobře znali!
   Naší antisoutěže o nejumolousovatějšího Tyg-
říka /antisoutěž znamená, že kdo ji vyhraje,
má největší ostudu/ se vždy s velkými nadějemi
na "úspěch" zúčastňovali Lišák, Orko, Punťa,
Permoník a Sýkora. Tentokrát je Velbloud všech-
ny "trhl", ač ze začátku to vypadalo, že vyhra-
je Sýkora. Při Rikitanově závodě zakopl na mok-
rém hlinitém svahu a cestou dolů proryl nosem
v blátě rýhu. Jeho zablácený obličej a ruce
hnědé až po lokty mne ubezpečovaly, že dnes ne-
má zatím Sýkora konkurenta. Jak jsem se mýlil!
   První sveřepý útok na Sýkorovu pozici podnikl
Velbloud v ostružinovém houští při hledání čís-
lovaných lístků, kdy v zápalu hry zapadl do
skryté jámy v ostružinách až po pás - a my ho
museli vyprošťovat. Ve druhém kole hry si pak
rozšlápl brýle a ztratil z nich jedno sklo, kte-