O Myšákově ocásku
 
   V jednom malém kině v Praze na Žižkově měly klubovnu tři myši. Tedy - nebyly to vlastně myši, ale myšáci. A ti myšáci byli na sebe velice pyšní, protože dostali kdysi role ve filmu „Velká sýrová loupež“.
   Jejich velitelem byl Velký Tvrdý Myšák. Stal se jím nejen proto, že byl ze všech myšáků nejstarší, ale hlavně pro svůj krásný a dlouhý ocásek, který mu všichni myšáci záviděli! Každé ráno si ho namočil do vody se šamponem, který kdysi někdo v kině ztratil, všelijak si ho upravoval a zakrucoval, chodil s ním jak páv. /Jenže takový Myšák stejně neví, co to vůbec páv je - ledaže by mu to někdy přišel Vyptáválek vysvětlit./
   Jednou seděli zase všichni Myšáci v sále a sledovali dobrodružný film „Tom a Jerry“. Velký Tvrdý Myšák pohrdavě prohlásil:
   „Já se divím, proč se ta myška toho hloupého kocoura tak bojí? Já bych mu teda ukázal!“
   Co by chtěl kocourovi ukazovat, to už Myšák neřekl, ale přesto opět vzbudil u svých kamarádů obdiv. Ten ještě vzrostl, když Myšák pokračoval: „Loni jsme ve filmu byli vyloupit prodejnu se sýrem. Teď půjdu já sám do opravdové prodejny uzenin - a to budete koukat, co vám přinesu!“
   Marně ho ostatní myšáci zdržovali, marně mu pak i nabízeli, že půjdou s ním, marně mu říkali, že velký tlustý kocour u prodavače sýrů nebyl tak nebezpečný, jako je řezníkův kocour Mňouk. Nic s ním nehnulo! A tak se s ním rozloučili a popřáli mu hodně štěstí. Myšák vyrazil k uzenářství.
   Ulice byla špinavá a šedivá. Po nebi se honily velké mraky a slibovaly, že bude pršet nebo dokonce sněžit. Myšák si ale šlapal bezstarostně a těšil se na dobrodružství. Jenom se mu nelíbilo, že si o bláto maže svůj překrásný a vymydlený ocásek! No co se dá dělat - až se vrátí s kořistí, umyje si ho zase v šamponu!
   Řezník měl krám pěkně zařízený. Všude bylo krásně čisto, pokladna byla automatizovaná a dveře zaklapávaly samy. Myšák vklouzl dovnitř těsně před zavírací hodinou.
   Dost dlouho mu trvalo, než se dostal k asi pětidekovému zbytku salámu nahoru na pult. Bylo to obtížnější, než čekal. Pak mu však už nic nebránilo, aby se salámem v tlamičce sklouzl dolů. Hned si to metelil ke dveřím. Proklouzl jen tak tak, když se zavíraly za posledním zákazníkem - a stál tváří v tvář obávanému Mňoukovi! Na nepatrnou chviličku se zastavil, pustil salám, vyjekl - a chtěl před překvapeným kocourem vklouznout zpátky do krámu - ale ouha! Nemohl se hnout vůbec z místa! Jeho krásný ocásek ho zradil - a zůstal přiskřípnutý v zavřených dveřích!
   Mňouk se olízl a pomaličku přistoupil ke zmítajícímu se k smrti vyděšenému Myšákovi. Vida - přišla mu večeře - jako na zavolanou! A nemůže utéci - cha chá! Nechá si ho tady, ať si ještě užije chvilky života, pak ho trochu potrápí, než ho sní! Taková velká tlustá myš, mňam! Dal Myšákovi tlapkou jednu za ucho, až Myšák málem ztratil vědomí. „Za chvíli se vrátím,“ vrčel kocour zálibně, „a pak teprve uvidíš!“
   Když odešel, Myšák se rozplakal. Hlava ho bolela, ouško měl natrhnuté a výhled na další události nevalný...
   Vtom dostal nápad. Hrozný nápad - ale všechno je lepší, než takhle bídně skončit!
   A Velký Tvrdý Myšák, přemáhaje hroznou bolest, se jal přehryzávat svůj vlastní ocásek... Bolelo to dost, ale proti ráně od kocoura to bylo nic. A pak už jen rychle, rychle domů...
   Už se nikdy nebude vyvyšovat nad ostatní. Ani nemůže. Ocásek je v trapu.
   Pročpak jsem vám to asi vyprávěl?