Na obsah | Co uděláme s tím Permoníkem? Tedy - takový nečas jsme ještě na táboře nezažili! Letní bouřka řádila celou noc, nikdo ve stanech nemohl usnout. K tomu všemu ještě Permoník zkazil hlídku, a tak zůstal tábor nehlídaný až do rána. A víte, že i vypadal, jako že mu je to jedno? Protože déšť neustával, sešli jsme se v poradním týpí a teď na mě Tygříci v čele se zlobivým Permoníkem naléhají, abych vyprávěl zase nějaký příběh nebo pohádku. Tak když jinak nedáte... Budeme si povídat třeba ... o někom, koho už dobře znáte! V Zemi trpaslíků žil jednou malý neposedný kluk, který bydlel v krásném podzemním paláci v lese na louce. Byl malinký asi jako váš palec a jeho tatínek kutal v kouzelné sloji drahokamy pro pana krále. Podle povolání tatínka dostal kluk jméno Permoník. /Permoníkovi to zaškubalo ve tváři, ale neříká nic. Soustředěně náhle pozoruje špičku nohy./ Jenže ten trpasličí kluk hrozně moc zlobil. Lítal po celý den v zámku, pral se s ostatními kluky, až lítaly kousky oděvu, rozbíjel skleněné větrací vikýře, otevřené na povrch země - no už to začínala být taková hrůza, že si jednou trpasličí král předvolal jeho tatínka a společně si řekli, že takhle už to dál nejde. /Permoníkovi začíná být v týpí nějak těsno. Tygříci se na něj dívají a smějí se./ Jenže co s tím klukem počít? Ať se s ním zase zlobí někdo jiný - třeba ti lidé nahoře na zemi - to je nápad! A tak ČÁRY MÁRY FUK - Z TRPASLÍKA KLUK! /Tohle pak volali Tygříci na Permoníka po celý zbytek tábora. Radost z toho neměl./ Nějak se nám dnes ta pohádka nedaří. Permoník se ztratil v lidském světě a nikdo z trpaslíků už neví, kde by asi mohl být. A dál už můžete vyprávět se mnou. Jednou se objevila u naší klubovny maminka s klukem a měla přání, aby její synek mohl chodit k nám do družiny. Proč ne - povídám - jestli on sám chce. Je sice ještě trochu malý, ale on tu mezi námi určitě povyroste! Představte si, jaké bylo moje překvapení, když se z něho vyklubalo, že by rád měl přezdívku Permoník! A jéje - povídám si - že by to byl ten proměněný kluk z pohádky? /Ano - křičí Tygříci./ Že by třeba po půl roce nevěděl ještě, co že je to vůbec Pracák a morseovka? Že by nedokázal splnit naši Přijímací zkoušku? To se mi nezdá. Vždyť je to jen vymyšlená pohádka - a tohle by měl být jednou správný Tygřík! Další má slova zanikla ve všeobecném halasu a smíchu. Permoník to už nevydržel a vystartoval z týpí jako raketa... Nemyslím si, že by ho jedna pohádka mohla nějak napravit. Ale snad ho aspoň upozornila na to, že by to s ním při hlasování o přijetí do naší družiny nemusilo třeba dobře dopadnout. Že tu máme náš Družinový Zákoník. Rozhodně to mělo aspoň ten účinek, že do konce tábora už nezkazil ani jednu svou hlídku. |