Zbyndův dobrý skutek
 
   To jednou šlapou Tygříci po silnici a směřují k blízké autobusové zastávce. Zbynda a Hadži - moji pomocníci - jsou zabráni do vážného rozhovoru, ve kterém se blýskají tajemná počítačová spojení, obvody, čipy a viry. Sluníčko hřeje a my litujeme, že se zase končí další výprava. Ale čekal na nás ještě jeden nečekaný zážitek.
   Ze dvorku přízemního stavení, už blízko zastávky, se ozývá křik a láteření. Nějaká paní se tam marně snaží zahnat kozu, která jí utekla z chlívku, zase zpátky dovnitř. Zbyndovi v tu chvíli zablýskají brejličky, hrdě vypne hruď /na rozdíl ode mne má co vypínat/ a okamžitě se rozhoduje té ubohé paní pomoci.
   Přeskočí plot jako Tarzan - i když ten si obvykle při tom netrhá kraťasy - a vysvětluje účel své nenadálé návštěvy. Překvapená paní radostně přikyvuje.
   A tak Zbynda začíná běhat sem tam za kozou, kterou se snaží přimět, aby už konečně opustila dvorek. Koze se ale zřetelně nechce.
   Na tomto místě je nutné ctěnému čtenářstvu připomenout Zbyndův vztah ke psům. On totiž, ač chlap jako hora, se psů od malička děsně bojí. Co bojí - prchá okamžitě z jejich dosahu! Bojí se všech psů bez rozdílu - bernardýna nebo dogy stejně jako trpasličího jezevčíka či pokojového pudla. Onehdy mně Zbynda na tábořišti skočil při jedné hře doslova do náruče, když uviděl nedaleko pána s okolo pobíhající dobrosrdečnou kólií! Pán si musel kólii připnout na řemínek a obejít nás obloukem - teprve pak Zbynda opustil s mnoha omluvami mou chvějící se náruč.
   Jistě si teď dovedete představit Zbyndovu hrůzu, když při marném zahánění kozy do chlívka náhle zaslechl slova té hodné paní: „Už jsem vám pustila na pomoc našeho Broka!“
   „Co - cože?“ vyjekl Zbynda a vyrazil po dvoře strašlivou rychlostí. Koza vyjekla a přidala rovněž.
   Naskytla se nám zajímavá podívaná. Do kolečka za sebou po dvoře běželi - napřed koza, mečící strachy, potom Zbynda, ječící hrůzou a pak ňafající chlupatý venkovský oříšek! Váleli jsme se za plotem smíchy.
   Najednou Zbynda vklouzl do chlívka a zabouchl za sebou dveře. Zvláštní - v tu chvíli se obě zvířata zastavila, neboť se zřejmě stalo něco pro ně neočekávaného. Paní hbitě přiskočila, chytla kozu kolem krku a pravila dojatě: „Tak to se vám opravdu povedlo! Už můžete vylézt, mladej pane!“
   „Napřed zavřete toho psa!“ sípal Zbynda v chlívku.
   My za plotem jsme už nemohli. Pomalu jsme dostávali ze smíchu křeče.
   Nakonec Hadži přelezl plot, podržel kozu a paní zavřela Broka zpátky do kotce.
   „Tak vám děkuju, mladej pane!“ pravila na rozloučenou.
   „Rádo se stalo,“ odtušil Zbynda. Myslím si, že poprvé ve svém životě - lhal.