Začátek období Místo dvoubarevných náramenních družinových stužek se začaly nosit jednobarevné na pravé kapse košile, Tygři měli samozřejmě červenou, Medvědi hnědou, Vlci žlutou, Ostříži zelenou a Bílá družina bílou. Každá družina měla ve své činnosti svůj ráz, svůj zvláštní styl, ale všechny byly dobré a družinové schůzky se pěkně rozjely, na každé bylo plno nových věcí, námětů a práce. V bodování za září 1939, vedeném zase po starém způsobu, byli Tygři druzí o jediný bod za Medvědy. Za říjen 1939 hlásili Tygři o své činnosti: Docházka byla poněkud slabší než v září, děláme tajnou činnost „úžas - útok - údiv“. Zavádíme společný odchod družiny z klubovny po schůzce, Iškuda už přinesl dohotovenou oddílovou kroniku z předtáboří. Do družiny přišel od Vlků Honza Čapek. Na služebním oznamovateli v 15. Čigoligu z prosince 1939 můžeme číst dvě zprávy, týkající se družiny: 11.11.1939 přivedl Černoch nováčka Jirku Škopa, je u Tygrů a přezdívkou mu říkáme Jíška (později změněno na Péťa). Dne 20.11.1939 přestává Jindra rádcovat u Tygrů, na jeho místo nastupuje dosavadní zástupce IŠKUDA (občanským jménem Jaroslav Kumpán), Černoch se stává na zkoušku Iškudovým zástupcem. A co bude dělat Jindra? Uchází se o členství v Bílé družině tím, že u ní pracuje. (V únoru 1940 se Jindra stal prvním rádcem nově založené družiny Racků.) Na podzim roku 1939 se začla v oddíle také nacvičovat a zkoušet Jestřábova divadelní hra „Tábor ve Sluneční zátoce“, kterou napsal na popud paní Míly Mellanové, vedoucí Pražského Dětského divadla. V únoru roku 1940 měli Tygři sestavu: Iškuda, Černoch, Stopek, Smítko, Olda P., Péťa, Šmudla a Cyklon. Cyklona přivedl 4.2.1940 jeho bratr Jiří Navrátil, který byl tehdy vedoucím oddílu v Bučovicích (sám později přišel k nám a stal se rádcem Tygrů). V bodování za leden 1940 byli Tygři až třetí, z jednotlivců Iškuda 5. Oddíl žil v té době hlavně již zmíněným divadlem, všechny neděle byly zaplněny zkouškami, zprvu jen v klubovně, potom ve zkušebním sále Vinohradského divadla. Premiéra byla 10. ledna 1940 v pražském Komorním divadle a dopadla neočekávaně skvěle, kritikou byla hra přijata velmi příznivě. Známý divadelní kritik Jindřich Vodák o ní napsal: „.... je s podivem, jaké napínavé, živé a unášivé představení dovedla s chlapci udělat Míla Mellanová pro své mladinké obecenstvo. Všechno jde a plynule jako na drátku, hoši se bystře pohybují a točí, ústa se jim nezastaví v letu vět, chlapecká pružná, ohebná těla se jen kmitají, ruce a nohy překypují dychtivostí mrštných pohybů a kroků, jejich tančivá lehkost překonává každičkou tíži hmoty. Kdyby tohle tak uměli dospělí herci!“ Z Tygrů se objevili v divadelních rolích Iškuda, který hrál sám sebe, Stopek představoval Odyma, Černoch hrál Černocha - oddílového trubače, Smítka představoval Smíšek. Hlavní roli Vilíka hrál Jirka Haškovec, později též člen Tygrů (píšu o něm dále), známý legačník Šídlo - byl už v jiné družině - vytvořil komickou postavičku sama sebe. Představení se potom ještě několikrát opakovalo v Komorním a v Tylově divadle, hrálo se i na Kladně a v jiných městech, všude s velkým úspěchem. Sami jsme hru viděli také v roce 1947, kdy ji nastudoval jeden bránický oddíl. V 16. Čigoligu je mimo jiné napsáno o bývalém členovi Tygrů Jumbovi: „Dne 25. ledna 1940 byl hrán v sále Smetanova muzea jako nová skladba klavírní kvartet, který komponoval náš Jumbo (občanským jménem Jarmil M. Burghauser), náš nejmladší český komponista“. V únorovém bodování zvítězili po delší době Tygři o 4 body před Medvědy, v jednotlivcích byl 1. Olda P., 2. Černoch, 3. Stopek, za březen byli Tygři druzí, 1. Iškuda. Na Oddílové radě dne 13.4.1940 byly poprvé uděleny oddílové stupně, zakladatelem této tradice byl Jumbo, který potom po dlouhá léta vedl jejich evidenci. Z Tygrů byl v V. stupni Iškuda, ve III. Černoch, Olda, Stopek, ve II. Smítko a v I. Pepík P., Šmudla. Druhý boj družin se konal na třídenní výpravě 11. - 13. května 1940 v okolí Žloukovic, Lán a na Křivoklátsku za velké zimy a častého sněžení! Měl tehdy dokonce 19 disciplín, z nichž pro nedostatek času bylo absolvováno jen 17 (byla to např. i cesta podle mapy, dramatické výstupy a pod.). Celkově zvítězila Tygří hlídka v sestavě Iškuda - Olda - Černoch - Smítko. Koncem období vypracoval Užovka přehled všech bodování od roku 1931, z kterého je vidět, že Tygři po celou tu dobu existovali a v bodování často vítězili. V roce 1931 (patrně za vedení Ládi Velebila) vyhráli měsíce IV., X. a XI., roku 1932 I., II., III., V. + VI. a X., to asi byla jejich slavná doba. V roce 1933 se bodovalo jen třikrát, z toho vyhráli IX. V dobrém výkonu pokračovali i roku 1934, kdy zvítězili za I., III., IV., V. + VI., do konce roku se už nebodovalo. V letech V červnu roku 1940 poslal Láďa Velebil Jestřábovi dopis, ve kterém mimo jiné píše: „Všechny táborové fotografie z Tábora na Bobří řece i z Tábora Smůly mám schovány, i tu, jak jsem na ní sám s kroužícím lasem. Na tu jsem byl tolik hrdý, protože to jsem překonal tehdy rekord v točení krinoliny! Mám doma i všechny oddílové oběžníky. Člověk by ani nevěřil, jak ten čas utíká! Když si vzpomenu na všechny ty krásné chvíle, které jsem užil v oddíle, lituji toho, že jsem nezůstal o mnoho déle!“ Na následující „Tábor psanců“ roku 1940 jel z Tygrů Černoch, Iškuda, Cyklon, Péťa, Olda P., Smítko a Pepík P. Tábor se konal na říčce Chvojnici na Moravě a byl rozpuštěn okupanty asi po deseti dnech trvání! A jak to bylo dál? Po zabrání naší klubovny ve věži... |