Období Z Modré to byl Valda, dlouholetý člen oddílu asi od r. 1938, ze Žluté Cvrček - Vláďův bráška a později můj dobrý mladší kamarád. Ze Zelené přišel Rin - Jiří Hesoun, byl v dospělém věku známým režisérem, brzy ale zemřel na leukémii. Nehlásící se Standa Neumann byl z oddílu vyškrtnut. I s těmito novými gambusíny se družina brzy sehrála a pod Vlastovým svědomitým vedením celkem dobře prosperovala. Výhodou bylo, že jsme s Vlastou chodili do stejné třídy a mohli se každý den radit o družinových problémech. To jsme už také měli novou klubovnu v malém pronajatém sále restaurace „U Nedvědů“ ve Štěpánské ulici, kde se konaly družinovky i některé významné nedělní podniky, např. oddílové loutkové divadlo, Turnaj zpěvu a Vánoční nadílka v prosinci 1943. V bodování za září vyhrál v jednotlivcích Valda, 3. byl Dan. Do družiny také přišli začátkem října ze Žluté Kulička a od Zelených Jelen. Kulička (Zdeněk Těšínský) byl velmi zvláštní a osobitý chlapec, vynikal různými legračními výroky a originálním humorem. Dlouho se nechtěl smířit se svou přezdívkou a vyžadoval, aby se mu říkalo Libor! Od dětství snil o tom, aby se stal letcem, což se mu po válce skutečně podařilo. V „Turnaji zpěvu“ 23.11.1943 zvítězil z naší družiny Valda, 3. byl Cvrček a 5. Vlasta. V lednu 1944 jsme dostali z klubovny „U Nedvědů“ výpověď, právě při nejpilnějším nácviku oddílového „divadla“ - velké akademie o mnoha výstupech, kterou jsme chtěli uspořádat pro ostatní skupiny KČT na Spořilově. Zajistil jsem proto narychlo novou klubovnu v bývalém mléčném kiosku na Letné u Chotkových sadů, kde jsme nácvik se zdarem dokončili. Tato klubovna „V mlékárně“ byla po mnoha letech jen naše a používali jsme ji až do června 1945. Z podzimních nováčků minulého roku byl v lednu do družiny přeřazen Mamut (Jarka Klápa), strašná „vazba“ - již tehdy vážil asi 80 kg - a náruživý sportovec. Významným datem pak byla sobota 5. února 1944, kdy do oddílu přišel Frantina (František Vávra, synovec dlouholetého přítele oddílu Akely ze Sedlčan). Frantina byl v pozdějších letech s Redem svědomitým spoluvedoucím Červené a hlavním přispívatelem do družinové kroniky, nějaký čas po Redově odchodu sám i družinu vedl. Vynikal vždy dobrou náladou a osobitým humorem a už po plných čtyřicet let udržuje styk s oddílem, chodí občas do klubovny a obstarává různé tiskařské a knihařské práce, neúnavně se zúčastňuje všech akcí bývalého členstva a sám je pomáhá i organizovat. Družina měla tedy začátkem února sestavu: Vlasta, Dan, Valda, Kulička, Cvrček, Jelen, Rolf a Mamut, Frantina byl zpočátku v Zelené. Za únor vyhrála Červená po delší době bodování, v jednotlivcích byl Dan 2. Docházka ale trpěla značnou nemocností (Rolf, Rin, Jelen), také Kulička se málo zúčastňoval, „jak dlouho jsme už neslyšeli jeho Helou boys!“ napsal v Čigoligu Jestřáb. V březnu zaznamenala družina další vítězství, v jednotlivcích obsadil Vlasta 2. a Rolf 5. místo, byla první i v dubnu, z jednotlivců 4. Cvrček. V roce 1944 trvala škola až asi do 10. července, bodoval se tedy společně červen a červenec. Vyhráli jsme s velkým náskokem dvanácti bodů před Žlutou, v jednotlivcích byl 1. Dan, 5. Rolf. Další události před táborem „Strachu“ 1944 byly vzhledem k zostřenému okupačnímu režimu velmi dramatické. Někteří vedoucí dorostu KČT - naši přátelé a známí - byli pronásledováni Gestapem a také Jestřábovi a Jumbovi hrozilo zatčení. Náš tábor byl německými úřady zakázán a smutně jsme odváželi z klubovny do svých domovů připravené potraviny, nádobí a nářadí. Nemohli jsme pochopit, že po dvaceti letech táboření oddílu by se tentokrát tábor poprvé nekonal! (Naštěstí se pak uskutečnilo nepřetržitě dalších 42 táborů bez jediného vynechání!) V zoufalství jsem pak odjel na soukromé prázdniny do fádní roviny u Českého Brodu a nemohl jsem se s tímto osudem smířit. Za tři dny jsem jel ale do Prahy na kole obstarat nějaké nákupy a když jsme míjel naši klubovnu, viděl jsem, že je otevřená! Zatetelil jsem se radostí a hned běžel zjistit, co se děje. Moje nadšení bylo bezmezné, když jsem se dověděl, že na tábor se přece jen jede, i přes ten původní zákaz! Teprve s odstupem mnoha let jsem si později uvědomil, jaké to bylo v té době pro Jestřába obrovské riziko. Zabalil jsem si nejnutnější věci a již druhý den jsem dorazil vlakem z Českého Brodu přes Světlou do našich domečků u Sluneční zátoky. Zastihl jsem tam s Jestřábem jen asi 6 hochů, kteří se o konání tábora dověděli. Každý den pak přijížděli další, objevil se i Jumbo, který se před táborem zranil, a dotáhli jsme stav postupně až na 22 - 24 táborníků. (Služba musela mít vždy v kuchyni napsáno, kolik má vlastně připravit porcí.) Z družiny jsme utvořili dvě služby: Dan, Mamut, Cvrček a Séva, Rolf, Jiskra - předtáborový nováček. V táborové dlouhodobé hře „Výprava na Yucatan“ se naší hlídce při úsecích moc nedařilo, a tak jsme se plně soustředili na vyluštění zprávy k cestě za pokladem i při malém počtu nám známých písmen. Zprávu jsme skutečně první vyluštili, o čemž ostatní služby neměly ani ponětí a vyrazili jsme hned na obtížnou a složitou cestu. Za velkého jásotu jsme objevili poklad ve skalní jeskyni nad „Rejžákem“, kam jsme museli Cvrčka spustit po laně. Pokladem byly malé keramické vypalované destičky s aztéckými motivy, mám je dodnes schované a občas je předvádím v klubovně při výstavkách. Také při vaření se obě naše služby poctivě a svědomitě snažily o nejlepší výkon, i když zásobování bylo stále obtížnější - k svačinám a večeřím byly někdy jen chleby s hořčicí nebo umělým medem, v nejlepším případě s marmeládou. Ani čaj neexistoval, vařili jsme jej z lípových květů vlastnoručně natrhaných. Úplným svátkem bylo, když přijeli bráškové Skag a Honzík a přivezli do táborové kuchyně kus srnčího, smetanu a pytel domácích tvarohových buchet - potraviny za války jen málo vídané. Jumbo - již tenkrát vyhlášený kuchař - udělal z masa báječné ragú a napsal i francouzský jídelní lístek! A jak to bylo dál? Začátkem období |