Po táboře „Svobody“, který byl po mnoha letech pod stany ve Sluneční zátoce, jsem začátkem období 1945/46 přešel do PK a družinu již samostatně vedl Séva (Ing. Milan Severin, dnes je strojním inženýrem). Jeho zástupcem byl Mik, dále byli u Tygrů Cvrček, Frantina, Simo, Wapiton a Čapín.
    V zářijovém bodování obsadili Tygři 2. místo za Vlaštovkami, bylo to první bodování, které jsem sám vedl stejně jako potom asi 180 dalších až do roku 1963. Rádce Séva se stal od října správcem klubovny, jeho úkolem bylo pečovat o její dobrý stav a urychlení výzdoby. Každá družina tam měla svůj „kout“ - výklenek s oknem a pěknými výhledy na Vltavu, Hradčany, Mánes a Jiráskův most s jezem.
    V listopadu přišli do oddílu dva nováčci - Pavel Kačány a Mirek Šedý. U Tygrů byl zpočátku Pavel, který ale dlouho nevydržel, Mirek, který dostal přezdívku Káně, přišel do družiny až později. Stal se významnou osobností, pro své mírné a uhlazené chování představoval vždy chlapce - gentlemana. Vydržel u nás téměř 6 let, zúčastnil se i prvních „kriváňských“ táborů a docházel ještě jako host. Když potom vystudoval na lesního inženýra, odstěhoval se z Prahy.
    V bodování za listopad byli Tygři znovu druzí a mohli dokonce vyhrát, kdyby si složili povinné body do „Přehledů“, Séva v jednotlivcích získal 4. místo. Když jsem potom na Vánoční nadílce vyhlašoval výsledky bodování za prosinec, byli už Tygři první a také v jednotlivcích obsadili prvá 3 místa (1. Cvrček, 2. Mik, 3. Káně - schopný nováček).
    V únoru přišel do družiny další nový hoch - Dušan Kluič, velmi obětavý, vždy usměvavý a v dobré náladě (asi po pěti letech, kdy už byl mimo oddíl, spáchal z nepochopitelných důvodů sebevraždu).
    Únorové bodování znamenalo další druhé místo pro Tygry za Racky, úspěšný byl znovu Cvrček - 2. v jednotlivcích, 3. Séva s trvale dobrým výkonem. Při pátém „Boji družin“ v Tygřích džunglích 28.4.1946 získala Tygří hlídka v sestavě Séva - Cvrček - Wapiton - Mik 1. místo současně s Vlaštovkami.
    V květnu přešel Cvrček k Vlaštovkám a významným datem byl pak 4. květen 1946, kdy přišel do oddílu a k Tygrům Vráťa Slezák, přivedený bratry Lobem a Atomem. Byl to vzorný nováček, vždy zdvořilý, ukázněný, s vybraným chováním vůči všem. Ačkoliv byl o pět let mladší než já, brzy jsme se velmi spřátelili a sdíleli jsme společně stan na táborech 1947 a 1948. Již tehdy vynikal jako jazykový fenomén, ovládal perfektně několik řečí a často cestoval do ciziny, kde se vždy dobře dohovořil. Dnes je Vráťa doktorem filozofie, učí řeči na vysoké škole, překládá a pokouší se i zajistit překlady některých Jestřábových knížek. Po Mikovi je Vráťa mým dalším dlouholetým přítelem z Červené a dodnes se stýkáme. Po odchodu z oddílu ještě navštěvoval naše tábory, Vánoční nadílky a zúčastňuje se všech srazů bývalého členstva.
    V té době se z již neznámých důvodů používalo pro družiny zase označení podle barev.
    Na táboře „U Krumlova“ 1946 si Červená služba v sestavě Séva - Frantina - Wapiton - Lišák počínala velmi svědomitě a patřila k nejlepším, měla jen jeden mínus!
 
    Období 1946/47 zahájila družina v sestavě Séva (rádce), Red (podrádce), Dušan, Frantina, Vráťa, měla tedy jenom 5 členů. Mik byl již téměř v nečinném členstvu a v září odjel na tříměsíční zemědělskou pracovní činnost, stejně jako Džin a já. Káně ležel v nemocnici v Havlíčkově brodě s otravou krve.
    Červenou potom posílili nováčci Kink, přivedený Borkem 21.9., a Willy, kterého přivedl Pete 5.10.46. Vráťa se stal koncem září oddílovým kronikářem a vedl kroniku velmi pečlivě. Wapiton, člen ještě z okupační doby, který ale nikdy nebyl příliš agilní, přestal v říjnu docházet a byl škrtnut z oddílu na OR 12.10.1946.
    V říjnovém bodování obsadil Vráťa 1. místo a Dušan 2., v listopadu Červená zvítězila, Vráťa byl opět 1., Dušan 3. a Red 4., v prosinci následovalo další prvenství, 1. Red, 3. Séva, 4. Dušan.
    V Čigoligu č. 23 z 26.2.1947 se objevila tato zajímavá zpráva: „Změna ve vedení Červených. Séva, dosavadní rádce Červené, mně oznámil v sobotu, že nemůže družinu dále vést, protože musí v průmyslovce dosáhnout vyznamenání, aby byl přijat na vysokou školu. To mu zabere tolik času, že se nemůže dokonale věnovat družině. Toto jeho místo přebírá Red, dosavadní podrádce. Věřím, že Red za účinné podpory všech Červených půjde zdárně v Sévových šlépějích!“
    RED vstoupil do oddílu ještě za války, jak už jsem se zmínil v lednu 1945, zpočátku byl snad v Zelené. Byl to manuálně velmi šikovný a pracovitý gambusín, poctivě se snažil vést družinu stejně dobře jako Séva.
    Jestřábovo přání z Čigoliga se splnilo, Červená vyhrála nejen únorové bodování (Red byl v jednotlivcích 3.), ale už pod Redovým vedením i březnové, kdy zvítězil Dušan. Také v květnu byla Červená 1. v družinách a Red v jednotlivcích.
    Od června roku 1947 jsme na můj návrh začali používat pro družiny znovu staré předválečné názvy a symboly, z Červené tedy byli zase Tygři!
 
    Období 1947/48 zahajovala družina v silné sestavě: Red, Frantina, Vráťa, Dušan, Willy, Kink, Káně, Bony, podrádcem byl jmenován Frantina. V bodování se jí moc nedařilo, vynikala ale v pracovitosti při úpravách klubovny. Koncem listopadu se Tygři pustili do tapetování předsíňky u klubovny, Jestřáb o tom napsal v Čigoligu: „Duch starých oddílových pracantů Balůa a Flika neusíná! Přešel na jejich odchovance Sévu a nyní ze Sévy na Reda!“
    Séva byl tehdy již delší dobu platným členem PK, k jeho 5. výročí členství byl zápis v Čigoligu: „Dne 4. prosince 1947 je tomu pět let, co k nám vstoupil Séva. Po Danovi je nejdéle sloužícím Dvojkařem, prožil s námi většinu „psanecké doby“ a osvědčil se vždy jako dobrý člověk. Nepamatuji se, že by měl Séva někdy „vánoční nálady“, nebo že by udělal vůbec cokoliv, co by způsobilo oddílu nějaké potíže. Dnes je Séva duší klubovny, spravuje, opatruje a dohlíží na pořádek. Snaž se každý vydržet takových pět let u nás a v takovém výkonu!“
    Začátkem roku 1948 odešel z oddílu dobrý a pracovitý člen Tygrů Dušan Kluič (bylo mu už asi 17 let), družina zahájila nový rok hned dalším vítězstvím v bodování za leden, z jednotlivců byl 1. Vráťa, 2. Red. Ve vyrovnaném výkonu pokračovala i v únoru, kdy znovu vyhrála v družinách, z členů se umístil 2. Red, 4. Káně a 5. Vráťa.
    V Čigoligu také napsal Jestřáb: „Tygři si vedou kroniku družiny. A velmi pěkně, jen trochu čitelněji psát!“ Tuto kroniku má dodnes (1986) u sebe Red a střeží ji jako oko v hlavě! Půjčil mi ji prostřednictvím Frantiny na kratší dobu, ukázal jsem ji jenom Řešetlákovi a Ikarovi. Je pěkně vázaná v plátně, obsahuje kromě zápisů i různé fotografie a vlepená Čigoliga, zaznamenává bohužel pouze období 1947/48.
    Rok 1947 byl totiž také rokem 20. výročí založení původních Tygrů, jak se o tom zmiňuji na začátku. Red mě požádal, abych při jedné družinovce udělal malé vyprávění k tomuto významnému jubileu.
    V tehdejší sestavě byli Tygři v bodování téměř neporazitelní, byla to jejich velká doba. Zvítězili s převahou o 13 bodů i v březnu (1. Vráťa, 2. Red, 5. Frantina). „Tygři vyhrávají již po čtyři měsíce za sebou!“ je poznamenáno v Čigoligu. A přišlo i páté prvenství v dubnu (1. Red, 2. Frantina) a šesté v červnu (2. Red).
    Kolik bodů získaly družiny za celé období? Na tuto otázku odpovědělo Čigoligo č. 26 z 30.6.1948: „Přesvědčivě vedou TYGŘI - 920,2 bodů, blízko za nimi letí VLAŠTOVKY - 902,6, jako třetí jsou VLCI - 859,6, dotahují je i co čtvrtí RACKOVÉ - 856,0 bodů“.
    Byl to tenkrát vlastně takový první „žebříček“ družin za celé období, jaký děláme i dnes.
 
A jak to bylo dál? Po táboře „Se Sedmičkou“ začalo období...